Výzva na únor - co jiného než cvičit!

Už je na čase to tady zase trochu oživit. A protože je první den v měsíci a navíc pondělí, úplně to svádí k tomu, něco ode dneška změnit. Tentokrát jsem všechna novoroční předsevzetí vynechala a řekla si, že všechno nechám až na únor, až se všechno po Vánocích uklidní, až se dojí cukroví a všechno se zase vrátí do normálu. No a je to tady!

Takže už moje absolutní klasika, pouštím se do 30 Day Shred s Jillian Michaels. Kdo neznáte (opravdu jí ještě někdo neznáte?) zadejte si tohle spojení na Youtube. Chci to vzít zodpovědně, dneska se změřit, zvážit a za 30 dní se pochvalně poplácat po zádech :) . SNAD. A druhá věc je, že po tuhle dobu nechci jíst bílé pečivo. Dva jednoduché cíle, a jdu na to!

Přidá se někdo? Načasování je perfektní, za chvíli začneme odhazovat svršky, tak ať to děláme sebevědomě!

Užívejte si svoje odhodlání, Tril

Dlabání dýně

... je činnost, na kterou jsem si letos vyhradila čas už počtvrté za sebou, takže by skoro bylo vhodné nazvat ji tradicí :) . Před třemi lety jsem si dala velkou práci a ze zápraží na mě koukaly dvě kočičky, vloni klasická dýně s obličejem a letos mám netradiční lucernu. Chtěla jsem něco jednoduchého a odlišného, a tak vznikla tahle moje letošní podzimní ozdoba. Dýně jsou teď v obchodech, kam se člověk podívá, ale tahle je opravdu MOJE.  Vlastnoručně zasazená, vypěstovaná, sklizená, vydlabaná a taky snězená.

 

Halloween nebo Samhain

 

Jsou svátky připadající na noc mezi 31. říjnem  1. listopadem. První zkomercializovaný anglosaský, druhý původní keltský. Oba se točí kolem duchů a hranice mezi světem živých a mrtvých, která má být v tuto noc vůbec nejtenčí. 

Název Halloween vychází z anglického All-Hallows-eve, (Předvečer Všech svatých) a děti během něj chodí v kostýmech od domu k domu s pořekadlem Trick or treat (což by se dalo volně přeložit jako Koledu, nebo vám něco provedu) a dostávají sladkosti.

Původní Samhain mi oproti tomu připadá o dost magičtější. Pro Kelty konec října znamenal konec starého a začátek nového, byl to předěl mezi štědrým letním obdobím a nadcházející zimou. Na 1.listopad proto připadal nový rok. Celá předešlá noc, ale byla mystická. Keltové věřili, že v tuto noc se otevírají brány mezi světem živých a mrtvých, že duchové mohou vstupovat do našeho světa a lidé zase do podsvětí. Aby duchové nalezli cestu domů, zapalovali jim prý lidé svíčky nebo lucerny vyřezané z řepy. Možná ano, možná ne, kdo ví. Jiná verze totiž říká, že Keltové právě večer 31.října zhasínaly všechny ohně jako symbol končícího starého roku a 1.listopadu přivítali Nový rok zapálením ohňů čerstvých.

Já svůj ohýnek v oranžové lucerně zapálím poslední večer v říjnu, a protože bude vzduch plný magické energie, budu doufat ve splnění tajných snů.

Užívejte si tajemnou podzimní atmosféru, Tril

 

Pátek k zamyšlení IV.

Pro dnešní den jsem si vypůjčila citát z fcb stránek portálu cestujlevne.com (kdo neznáte, vřele doporučuju). Jeho autorem je norský mořeplavec a dobrodruha Thor Heyerdahl. Inspirující člověk a silná myšlenka.

Tril

Návrat z Indonésie a krutá realita

Musela jsem si nechat pár dní odstup, abych si urovnala všechny myšlenky, které se mi honily hlavou bezprostředně po návratu z Indonésie. Kdybych psala článek hned po příletu, asi by byl hodně negativní. Protože když se vrátíte z vysněné cesty zpátky do všední reality je to prostě smutný a těžký.

Oproti Indonésii mi všechno tady připadalo nudný, šedý a nezajímavý. Ráno jsem jela do práce a nikde na silnici jsem neviděla jedinej skútr, přitom v Indonésii jich bylo víc než aut. Šla jsem do krámu, mango stálo 40 Kč a bylo úplně nezralý, přitom v Indonésii chutnalo tak dokonale a stálo asi desetkrát míň. Lidi na ulici byli bez výrazu a uspěchaný, přitom v Indonésii se skoro každý usmíval. Všechno bylo tak nějak moc normální a organizovaný. Chtělo se mi brečet.

Stejně se mi pořád stýská. Ne, Indonésie není dokonalá, vlastně je dokonalosti na hony vzdálená, ale zapůsobila na mě silně. Tři týdny tam změnily můj pohled na naší každodenní realitu dost  výrazně.

A v čem? Nikdy mi naše společnost nepřipadala tak děsivě konzumní jako právě teď. Vidím, jak moc lpíme na materiálních věcech, jak moc jsme často povrchní, jak moc nedůležitých věcí potřebujeme k životu.  Jáva a Bali pořád patří mezi rozvojové země a lidé tam kolikrát žijí tak skromně, že si to ani nedokážeme představit. Zvláštní na tom ale je, že přesto vypadají šťastnější než my.

Nakonec přizpůsobit se a být o hodně skromnější jsme tam dokázali být i my. Měla jsem s sebou jen šestikilovou krosnu, kde bylo jen úplně to nejnutnější a vážně mi nic nechybělo. Devatenáct dní v kuse jsem se nenamalovala  a vůbec jsem si nepřipadala divně. Každý den jsem jedla rýži nebo rýžové nudle a pořád mi obojí chutnalo. Uskromnit se bylo vlastně strašně osvobozující.

Do téhle naší české reality jsem si tak z Indonésie, kromě tisíce zážitků, přivezla i trochu skromnosti a pocit, že k životu nepotřebuju celou skříň čistého oblečení, tři police kosmetiky a plný nákupní košík ze supermarketu. Nejdůležitější a penězi neocenitelný jsou zážitky. Ale to už jsem věděla.

A jaké celé ty tři týdny na druhé straně zeměkoule byly? Stay tuned…

Jak letíme, s kým a kolik to zabere času

Nebudeme si nic nalhávat, Indonésie není za rohem a už samotná cesta tam (zvlášť pokud chcete trochu ušetřit na letence) je docela dobrodružství. My jsme letenky obstarávali už koncem března, když se objevil výhodný tarif z Prahy do Denpasaru (Bali). Jedna zpáteční letenka nás tak vyšla na 13 500,- včetně poplatků za převod a konverzi měny. To si myslím, že je nádhera.

Let to samozřejmě není přímý. Trasa tam je Praha-Londýn-Hong Kong-Denpasar a zpět je to totéž, jen v opačném gardu. Opravdu velkou radost mám z toho, že se nám podařilo tak pěkně sehnat letenky z Prahy a tudíž nám odpadá nějaká další časzabírající cesta na jiné evropské letiště (levně se do těchto končin létá např. z Itálie). Z Prahy (s přestupem v Londýně) do Hong Kongu nás přepraví British Airways a poslední úsek cesty do Densaparu na Bali absolvujeme s Hong Kong Airlines.

Já se na cestu těším, ikdyž celkem jenom čistého času v letadle strávíme kolem 18ti hodin. Takhle dlouho jsem ještě nikdy nikam neletěla. Nejdelší let je Londýn- Hong Kong (12 hodin). Myslím, že nás cesta pěkně zmůže, ale já mám ráda letadla, tu atmosféru letišť a všechno kolem. Plus jsou tu ty věci, jako třeba, že:

• na Heathrow jsem ještě nikdy nebyla a moc se těším, že ho navštívím jako pasažér

• hongkongské letiště leží na samostatném uměle vybudovaném ostrově a je prý hypermoderní

A nakonec dvě nejlepší skutečnosti, které dělají už náš let samostatným malým dobrodružstvím (nebo alespoň pro mě).

Za prvé, na trase Londýn-Hong Kong se budeme přepravovat airbusem A380. Kdyby to někdo nevěděl, tak je to největší dopravní letadlo na světě! Já ho uvidím poprvé v životě. Tihle obříci totiž nelétají všude, jsou tak velcí, že letiště pro ně musí speciálně upravovat terminály. Například v Praze se dá zahlédnout jen svátečně, žádná pravidelná linka s tímto letounem tady neexistuje. Zrovna letos v červenci tu ale jeden přistál, vyslali ho sem výjimečně Emirates u příležitosti oslav jejich pětiletého působení na českém trhu. Takže yayyy,už jen když o tom píšu, zase cítím to nadšení!

Za druhé, na cestě zpátky domů máme v Hong Kongu sedmnáctihodinový stopover. A proč je to tak super? Protože do Hong Kongu nemusíme mít víza a nic by nám tedy nemělo bránit v tom, užít si jeden bláznivý den v tomhle přelidněném a kulturně tak vzdáleném městě. Snad to bude další z nezapomenutelných zážitků!

Je z tohohle článku cítit to nadšení? Já myslím, že je! Co vám mám povídat… can’t wait!!! 

Užívejte si to nadšení z věcí, které milujete, Tril

Pátek k zamyšlení III.

Touha je krám, kde mají všechno a hned.

Myslíte si, že to tak je? Že to takhle funguje? Že když si člověk něco dostatečně silně přeje, tak to taky dostane?

Já jsem přesvědčená, že síla myšlenky dokáže být hodně silná. Už se mi stalo, že jsem něco moc chtěla a toužila po tom, ale zdálo se opravdu těžký a nebo i skoro nemožný tý věci dosáhnout, ale pak se naskytla příležitost a mně se to podařilo získat.

Asi se to dá docela dobře logicky vysvětlit. Když člověk má nějakou svojí velkou touhu, sen, cíl, pak se taky snaží ho naplnit a udělá proto, co jen může. Třeba podvědomě. Ať je to takhle prostý nebo ne, já chci každopádně být tím, kdo věří, že pokud po něčem z celýho srdce touží, tak mu "vesmír" pomůže a nabídne šanci, aby toho dosáhl. S tímhle vědomím je život i tak nějak lehčí a víc motivující, protože pak...

...nic není dost velkej cíl, aby ses nepokusil.

Volej k nebi přání a všechno bude k mání.

Užívejte si ty momenty, kdy se vaše přání plní, Tril 

OČKOVÁNÍ – máme to za sebou!

30 days to go

(ve skutečnosti je to už jen 14, ale chci zveřejnit článek tak, jak jsem ho psala, abych zachovala jeho autenticitu:) )

A překvapivě se toho od posledního článku zas až tolik nezměnilo. Myslela jsem, že touhle dobou už budu mít přibližně naplánovanou trasu, objednaný první nocleh, zajištěnou dopravu (vlak, letadlo) po Bali a Jávě. Ale reálně nic z toho není pravda. Zatím jsme na konci  fáze sbírání informací a zbývá dohodnout právě itinerář, který bude všem vyhovovat a v návaznosti na to i  způsob dopravy. 

Alespoň jednu důležitou věc si už můžeme odškrtnout. OČKOVÁNÍ. Před touhle cestou jsme se pokaždé pohybovali víceméně po Evropě a tak jsme byli očkováním netknutí. Stálo nás to proto hned několik návštěv u doktora a docela pěkný balíček peněz. 

Ministerstvo zahraničí při návštěvě Indonésie doporučuje očkování proti žloutence A, B  a břišnímu tyfu a pro některé lokality i proti vzteklině (pozor na vzteklé opice). Doporučením jsme se řídili a tohle všechno si nechali píchnout. Při každém placení za vakcínu se mi chtělo skřípat zuby, ale trochu mě uklidňovala vyhlídka na to, že očkování využijeme i při dalších cestách a je to tedy investice do budoucna. Tahle tři očkování jsou v podstatě takový základ, co se týče cest do téměř jakékoliv exotické destinace.

Jestli se někdo někam chystáte a tenhle maraton očkování vás čeká, třeba se vám bude hodit můj přehled toho, co kolik stojí, kolik dávek se dává, a jak dlouho která vakcína funguje.

Co nás ještě může potkat (ale jsem přesvědčená, že nepotká)

V Indonésii se vyskytují komáři, kteří mohou přenášet malárii nebo horečku dengue. Proti  tomu člověk nenadělá nic, nejlepší ochrana je nenechat se štípnout. Jak jsem nastudovala, tak to znamená, používat účinné repelenty s obsahem látky DEET (ještě musíme sehnat)  a (hlavně po setmění) se vyhnout  stojatým vodám. Další možností je cpát se anti-malaretiky, ale to nám sám doktor nedoporučil, prý jsou to driáky a v destinacích kam se chystáme, momentálně není zvýšený výskyt těchto nemocí. Navíc docela uklidňující je fakt, že obě tyto nemoci se ve většině případů projevují jako chřipka s horečkou a únavou a mělo by stačit zůstat pár dní v klidu a zajistit vysoký příjem tekutin.

A na závěr „vtipná“ fakta o nemocích v Indonésii , vakcinaci a „exotických“ nemocech obecně, která jsem se dozvěděla brouzdáním po internetu nebo od doktora, který nás očkoval.

1) Samozřejmě člověk by se neměl bát, že vystoupí na letišti a okamžitě něco chytne (já jsem v tomhle velkej optimista a rozhodně nečekám, že by nás cokoliv postihlo!), ale co se týče třeba žloutenky, je třeba počítat s úplně jiným levelem výskytu než v Evropě. Dočetla jsem se, že 10% obyvatel Indonésie má žloutenku typu B (třeba už od malička, chronickou a neléčenou a ani o tom nemusí vědět) - a to je zhruba 20 milionů lidí celkem. To mi docela spadla čelist.  Takže očkování proti žloutence –  yes please! Nejvtipnější věta, co jsem si o žloutence v Indonésii přečetla, byla něco jako:  Až uvidíte místní hygienické poměry, budete si přát být očkovaní proti všem žloutenkám světa :) .

2) Pokud vás kousne/ škrábne jakékoliv zvíře, doufejte, že nemá vzteklinu,  a nebo že vaše očkování je mocné, protože sérum je prý v Indonésii (a pozor, překvapení  - i v Evropě) nedostatkové zboží a máte malou šanci  se k němu dostat. /Tato informace je získaná od lékaře, specialisty na cestovní očkování./  Pokud si k tomu přičtete, že je vzteklina smrtelná nemoc, je to celkem fun fact. Ale byli jsme zároveň uklidněni, že očkování by nás mělo ochránit i bez posilující dávky ve formě séra.

3) Pozor na tetanus. Opět smrtelná nemoc,  jestli  máte propadlé očkování, rychle bych to napravila a to i v případě, že nikam nejede. Tohle onemocnění se totiž bez lékařské pomoci projeví  křečemi  všech svalů - ty  nakonec postihnou i srdce. A to není hezké. Nevěděla jsem to,  a teď, když  to vím, rozhodně si pohlídám, aby moje další vakcinace byla v termínu.
 

Možná to teď tak nevypadá, ale... Opravdu se nebojím a už vůbec nepočítám s tím, že by se nám cokoliv stalo! Jsem přesvědčená že naše indonéské dobrodružství bude nasáklé sluncem, nezapomenutelné, bláznivé a skvělé. Tenhle článek je čistě informativní, protože zastávám názor, že člověk by měl trochu vědět, do čeho jde, protože riskovat je zbytečné, ale já vždy raději počítám  s nejlepší možnou variantou :).

Nejsem lékař ani odborník na nemoci. Informace zde uvedené jsou souhrnem toho, co jsem sama zjistila převážně na internetu a pokud jsem uvedla nějaké nepřesnosti, tak je prosím omluvte nebo mě poučte, ráda se nechám opravit. 

Užívejte si svá malá i velká dobrodružství, Tril