Pátek k zamyšlení IV.

Pro dnešní den jsem si vypůjčila citát z fcb stránek portálu cestujlevne.com (kdo neznáte, vřele doporučuju). Jeho autorem je norský mořeplavec a dobrodruha Thor Heyerdahl. Inspirující člověk a silná myšlenka.

Tril

Návrat z Indonésie a krutá realita

Musela jsem si nechat pár dní odstup, abych si urovnala všechny myšlenky, které se mi honily hlavou bezprostředně po návratu z Indonésie. Kdybych psala článek hned po příletu, asi by byl hodně negativní. Protože když se vrátíte z vysněné cesty zpátky do všední reality je to prostě smutný a těžký.

Oproti Indonésii mi všechno tady připadalo nudný, šedý a nezajímavý. Ráno jsem jela do práce a nikde na silnici jsem neviděla jedinej skútr, přitom v Indonésii jich bylo víc než aut. Šla jsem do krámu, mango stálo 40 Kč a bylo úplně nezralý, přitom v Indonésii chutnalo tak dokonale a stálo asi desetkrát míň. Lidi na ulici byli bez výrazu a uspěchaný, přitom v Indonésii se skoro každý usmíval. Všechno bylo tak nějak moc normální a organizovaný. Chtělo se mi brečet.

Stejně se mi pořád stýská. Ne, Indonésie není dokonalá, vlastně je dokonalosti na hony vzdálená, ale zapůsobila na mě silně. Tři týdny tam změnily můj pohled na naší každodenní realitu dost  výrazně.

A v čem? Nikdy mi naše společnost nepřipadala tak děsivě konzumní jako právě teď. Vidím, jak moc lpíme na materiálních věcech, jak moc jsme často povrchní, jak moc nedůležitých věcí potřebujeme k životu.  Jáva a Bali pořád patří mezi rozvojové země a lidé tam kolikrát žijí tak skromně, že si to ani nedokážeme představit. Zvláštní na tom ale je, že přesto vypadají šťastnější než my.

Nakonec přizpůsobit se a být o hodně skromnější jsme tam dokázali být i my. Měla jsem s sebou jen šestikilovou krosnu, kde bylo jen úplně to nejnutnější a vážně mi nic nechybělo. Devatenáct dní v kuse jsem se nenamalovala  a vůbec jsem si nepřipadala divně. Každý den jsem jedla rýži nebo rýžové nudle a pořád mi obojí chutnalo. Uskromnit se bylo vlastně strašně osvobozující.

Do téhle naší české reality jsem si tak z Indonésie, kromě tisíce zážitků, přivezla i trochu skromnosti a pocit, že k životu nepotřebuju celou skříň čistého oblečení, tři police kosmetiky a plný nákupní košík ze supermarketu. Nejdůležitější a penězi neocenitelný jsou zážitky. Ale to už jsem věděla.

A jaké celé ty tři týdny na druhé straně zeměkoule byly? Stay tuned…

Jak letíme, s kým a kolik to zabere času

Nebudeme si nic nalhávat, Indonésie není za rohem a už samotná cesta tam (zvlášť pokud chcete trochu ušetřit na letence) je docela dobrodružství. My jsme letenky obstarávali už koncem března, když se objevil výhodný tarif z Prahy do Denpasaru (Bali). Jedna zpáteční letenka nás tak vyšla na 13 500,- včetně poplatků za převod a konverzi měny. To si myslím, že je nádhera.

Let to samozřejmě není přímý. Trasa tam je Praha-Londýn-Hong Kong-Denpasar a zpět je to totéž, jen v opačném gardu. Opravdu velkou radost mám z toho, že se nám podařilo tak pěkně sehnat letenky z Prahy a tudíž nám odpadá nějaká další časzabírající cesta na jiné evropské letiště (levně se do těchto končin létá např. z Itálie). Z Prahy (s přestupem v Londýně) do Hong Kongu nás přepraví British Airways a poslední úsek cesty do Densaparu na Bali absolvujeme s Hong Kong Airlines.

Já se na cestu těším, ikdyž celkem jenom čistého času v letadle strávíme kolem 18ti hodin. Takhle dlouho jsem ještě nikdy nikam neletěla. Nejdelší let je Londýn- Hong Kong (12 hodin). Myslím, že nás cesta pěkně zmůže, ale já mám ráda letadla, tu atmosféru letišť a všechno kolem. Plus jsou tu ty věci, jako třeba, že:

• na Heathrow jsem ještě nikdy nebyla a moc se těším, že ho navštívím jako pasažér

• hongkongské letiště leží na samostatném uměle vybudovaném ostrově a je prý hypermoderní

A nakonec dvě nejlepší skutečnosti, které dělají už náš let samostatným malým dobrodružstvím (nebo alespoň pro mě).

Za prvé, na trase Londýn-Hong Kong se budeme přepravovat airbusem A380. Kdyby to někdo nevěděl, tak je to největší dopravní letadlo na světě! Já ho uvidím poprvé v životě. Tihle obříci totiž nelétají všude, jsou tak velcí, že letiště pro ně musí speciálně upravovat terminály. Například v Praze se dá zahlédnout jen svátečně, žádná pravidelná linka s tímto letounem tady neexistuje. Zrovna letos v červenci tu ale jeden přistál, vyslali ho sem výjimečně Emirates u příležitosti oslav jejich pětiletého působení na českém trhu. Takže yayyy,už jen když o tom píšu, zase cítím to nadšení!

Za druhé, na cestě zpátky domů máme v Hong Kongu sedmnáctihodinový stopover. A proč je to tak super? Protože do Hong Kongu nemusíme mít víza a nic by nám tedy nemělo bránit v tom, užít si jeden bláznivý den v tomhle přelidněném a kulturně tak vzdáleném městě. Snad to bude další z nezapomenutelných zážitků!

Je z tohohle článku cítit to nadšení? Já myslím, že je! Co vám mám povídat… can’t wait!!! 

Užívejte si to nadšení z věcí, které milujete, Tril

OČKOVÁNÍ – máme to za sebou!

30 days to go

(ve skutečnosti je to už jen 14, ale chci zveřejnit článek tak, jak jsem ho psala, abych zachovala jeho autenticitu:) )

A překvapivě se toho od posledního článku zas až tolik nezměnilo. Myslela jsem, že touhle dobou už budu mít přibližně naplánovanou trasu, objednaný první nocleh, zajištěnou dopravu (vlak, letadlo) po Bali a Jávě. Ale reálně nic z toho není pravda. Zatím jsme na konci  fáze sbírání informací a zbývá dohodnout právě itinerář, který bude všem vyhovovat a v návaznosti na to i  způsob dopravy. 

Alespoň jednu důležitou věc si už můžeme odškrtnout. OČKOVÁNÍ. Před touhle cestou jsme se pokaždé pohybovali víceméně po Evropě a tak jsme byli očkováním netknutí. Stálo nás to proto hned několik návštěv u doktora a docela pěkný balíček peněz. 

Ministerstvo zahraničí při návštěvě Indonésie doporučuje očkování proti žloutence A, B  a břišnímu tyfu a pro některé lokality i proti vzteklině (pozor na vzteklé opice). Doporučením jsme se řídili a tohle všechno si nechali píchnout. Při každém placení za vakcínu se mi chtělo skřípat zuby, ale trochu mě uklidňovala vyhlídka na to, že očkování využijeme i při dalších cestách a je to tedy investice do budoucna. Tahle tři očkování jsou v podstatě takový základ, co se týče cest do téměř jakékoliv exotické destinace.

Jestli se někdo někam chystáte a tenhle maraton očkování vás čeká, třeba se vám bude hodit můj přehled toho, co kolik stojí, kolik dávek se dává, a jak dlouho která vakcína funguje.

Co nás ještě může potkat (ale jsem přesvědčená, že nepotká)

V Indonésii se vyskytují komáři, kteří mohou přenášet malárii nebo horečku dengue. Proti  tomu člověk nenadělá nic, nejlepší ochrana je nenechat se štípnout. Jak jsem nastudovala, tak to znamená, používat účinné repelenty s obsahem látky DEET (ještě musíme sehnat)  a (hlavně po setmění) se vyhnout  stojatým vodám. Další možností je cpát se anti-malaretiky, ale to nám sám doktor nedoporučil, prý jsou to driáky a v destinacích kam se chystáme, momentálně není zvýšený výskyt těchto nemocí. Navíc docela uklidňující je fakt, že obě tyto nemoci se ve většině případů projevují jako chřipka s horečkou a únavou a mělo by stačit zůstat pár dní v klidu a zajistit vysoký příjem tekutin.

A na závěr „vtipná“ fakta o nemocích v Indonésii , vakcinaci a „exotických“ nemocech obecně, která jsem se dozvěděla brouzdáním po internetu nebo od doktora, který nás očkoval.

1) Samozřejmě člověk by se neměl bát, že vystoupí na letišti a okamžitě něco chytne (já jsem v tomhle velkej optimista a rozhodně nečekám, že by nás cokoliv postihlo!), ale co se týče třeba žloutenky, je třeba počítat s úplně jiným levelem výskytu než v Evropě. Dočetla jsem se, že 10% obyvatel Indonésie má žloutenku typu B (třeba už od malička, chronickou a neléčenou a ani o tom nemusí vědět) - a to je zhruba 20 milionů lidí celkem. To mi docela spadla čelist.  Takže očkování proti žloutence –  yes please! Nejvtipnější věta, co jsem si o žloutence v Indonésii přečetla, byla něco jako:  Až uvidíte místní hygienické poměry, budete si přát být očkovaní proti všem žloutenkám světa :) .

2) Pokud vás kousne/ škrábne jakékoliv zvíře, doufejte, že nemá vzteklinu,  a nebo že vaše očkování je mocné, protože sérum je prý v Indonésii (a pozor, překvapení  - i v Evropě) nedostatkové zboží a máte malou šanci  se k němu dostat. /Tato informace je získaná od lékaře, specialisty na cestovní očkování./  Pokud si k tomu přičtete, že je vzteklina smrtelná nemoc, je to celkem fun fact. Ale byli jsme zároveň uklidněni, že očkování by nás mělo ochránit i bez posilující dávky ve formě séra.

3) Pozor na tetanus. Opět smrtelná nemoc,  jestli  máte propadlé očkování, rychle bych to napravila a to i v případě, že nikam nejede. Tohle onemocnění se totiž bez lékařské pomoci projeví  křečemi  všech svalů - ty  nakonec postihnou i srdce. A to není hezké. Nevěděla jsem to,  a teď, když  to vím, rozhodně si pohlídám, aby moje další vakcinace byla v termínu.
 

Možná to teď tak nevypadá, ale... Opravdu se nebojím a už vůbec nepočítám s tím, že by se nám cokoliv stalo! Jsem přesvědčená že naše indonéské dobrodružství bude nasáklé sluncem, nezapomenutelné, bláznivé a skvělé. Tenhle článek je čistě informativní, protože zastávám názor, že člověk by měl trochu vědět, do čeho jde, protože riskovat je zbytečné, ale já vždy raději počítám  s nejlepší možnou variantou :).

Nejsem lékař ani odborník na nemoci. Informace zde uvedené jsou souhrnem toho, co jsem sama zjistila převážně na internetu a pokud jsem uvedla nějaké nepřesnosti, tak je prosím omluvte nebo mě poučte, ráda se nechám opravit. 

Užívejte si svá malá i velká dobrodružství, Tril

Proč jedu zrovna na Bali a Jávu

V minulém, úvodním cestovatelském článku jsem se s vámi podělila o cíl mojí letošní dovolené. A proč patří zrovna Bali a Jáva mezi moje vysněné destinace, co tam chci dělat a co vidět, to si přečtěte dnes!

Na úvod chci říct, že vyrážíme až přibližně za pět měsíců, proto toho zatím o Indonésii tolik nevím a moje představy a plány jsou jen mlhavé.

Proč Bali a Jáva?

Základem všeho byla myšlenka, slib, přání, že letos vyrazíme mimo Evropu a užijeme si exotiky. Původně to mělo být už v prosinci nebo lednu, ale přimotala se do toho spousta jiných starostí, takže jsme plány odložili na neurčito. A pak v březnu se objevily levné letenky na Jávu. Před očima se mi objevil chrám s kamennými zvony a sochami Budhy - úžasný Borobudur - a já věděla, že tam chci. Jinak jsem toho o Jávě moc nevěděla a tak jsem rychle hledala základní informace, hlavně o podnebí a období dešťů. Tomu jsme se chtěli samozřejmě vyhnout. Po zjištění, že období sucha trvá zhruba v rozmezí mezi dubnem a říjnem, tedy v době, která byla celá před námi, bylo rozhodnuto. Chceme letět na Jávu!

A jak se k tomu přimotalo Bali? Jednoduše. Letenky, které jsme chtěli koupit byly open jaw s příletem na Bali (Denpasar) a odletem z Jávy (Jakarta). To, že jsme je nakonec koupit nestihli a letíme úplně jinak, je už věc druhá. Bali tedy původně byla jen taková povinná zastávka před přesunem na vysněnou Jávu. To už momentálně úplně neplatí, protože při pročítání dalších článků o Indonésii se najednou zdálo, že tenhle ostrůvek má taky hodně co do sebe, a neměli bychom ho jen tak minout.

Jaký je tedy plán?

Momentální představa je taková, že poté co přistaneme v Denpasaru na Bali, se během tří týdnů pokusíme trochu procestovat tenhle ostrůvek a zvládnout také východní část Jávy zhruba po Yogyakartu. 

S tím, že základní cíle zatím jsou:

sopka Kawah Iljen

Yogyakarta - chrámy Borobudur a Prambanan

rýžová políčka a některé chrámy na Bali

Ubud 

a co bychom ještě v Indonésii chtěli vyzkoušet:

místní jídlo z ulice

surfování na Bali

Předpokládám, že tenhle seznam bude časem růst a zvětší se možná několikanásobně. Než vyrazíme určitě si stanovíme alespoň základní itinerář, abychom na místě zbytečně nemuseli ztrácet čas plánováním přesunů. Teď nás ale čekají prozaičtější úkoly jako je očkování a obnovování pasů. 

Příště bych ráda napsala o tom, jak jsme koupili letenky za super cenu a jaký zajímavý stopover nás cestou čeká. Máte někdo nějaký tip, co bychom na naší cestě neměli vynechat? Budu moc ráda za každé doporučení!

Užívejte si plánování svých cest, Tril

Žiju cestováním/ cestování je můj život

Nejsem profesionální cestovatel, nenavštívila jsem desítky zemí a přesto je cestování to, co mě baví ze všeho nejvíc. Neexistuje nic, co by mě dokázalo udělat šťastnější. Vždycky se mi radostí rozbuší srdce, když začínám plánovat nějakou další cestu a ta euforie mě dokáže držet dny, týdny, měsíce.

Je tolik míst a tak málo času.

Kousek přede mnou se teď rozprostírá jeden z mých dalších cestovatelských snů. Moje druhá cesta přes oceán, první do Asie. Za pár měsíců nastoupím do letadla směr Bali a Jáva. Cítím nadšení tepající v každé buňce těla.

A protože tohle je to, co mě momentálně nejvíc naplňuje a inspiruje, založila jsem novou rubriku ŽijuCestováním, kde bych vám chtěla představit své cestovatelské JÁ a podělit se o jeho sny, plány a zážitky.

Užívejte si své cesty, Tril