Výzva na únor - co jiného než cvičit!

Už je na čase to tady zase trochu oživit. A protože je první den v měsíci a navíc pondělí, úplně to svádí k tomu, něco ode dneška změnit. Tentokrát jsem všechna novoroční předsevzetí vynechala a řekla si, že všechno nechám až na únor, až se všechno po Vánocích uklidní, až se dojí cukroví a všechno se zase vrátí do normálu. No a je to tady!

Takže už moje absolutní klasika, pouštím se do 30 Day Shred s Jillian Michaels. Kdo neznáte (opravdu jí ještě někdo neznáte?) zadejte si tohle spojení na Youtube. Chci to vzít zodpovědně, dneska se změřit, zvážit a za 30 dní se pochvalně poplácat po zádech :) . SNAD. A druhá věc je, že po tuhle dobu nechci jíst bílé pečivo. Dva jednoduché cíle, a jdu na to!

Přidá se někdo? Načasování je perfektní, za chvíli začneme odhazovat svršky, tak ať to děláme sebevědomě!

Užívejte si svoje odhodlání, Tril

Dlabání dýně

... je činnost, na kterou jsem si letos vyhradila čas už počtvrté za sebou, takže by skoro bylo vhodné nazvat ji tradicí :) . Před třemi lety jsem si dala velkou práci a ze zápraží na mě koukaly dvě kočičky, vloni klasická dýně s obličejem a letos mám netradiční lucernu. Chtěla jsem něco jednoduchého a odlišného, a tak vznikla tahle moje letošní podzimní ozdoba. Dýně jsou teď v obchodech, kam se člověk podívá, ale tahle je opravdu MOJE.  Vlastnoručně zasazená, vypěstovaná, sklizená, vydlabaná a taky snězená.

 

Halloween nebo Samhain

 

Jsou svátky připadající na noc mezi 31. říjnem  1. listopadem. První zkomercializovaný anglosaský, druhý původní keltský. Oba se točí kolem duchů a hranice mezi světem živých a mrtvých, která má být v tuto noc vůbec nejtenčí. 

Název Halloween vychází z anglického All-Hallows-eve, (Předvečer Všech svatých) a děti během něj chodí v kostýmech od domu k domu s pořekadlem Trick or treat (což by se dalo volně přeložit jako Koledu, nebo vám něco provedu) a dostávají sladkosti.

Původní Samhain mi oproti tomu připadá o dost magičtější. Pro Kelty konec října znamenal konec starého a začátek nového, byl to předěl mezi štědrým letním obdobím a nadcházející zimou. Na 1.listopad proto připadal nový rok. Celá předešlá noc, ale byla mystická. Keltové věřili, že v tuto noc se otevírají brány mezi světem živých a mrtvých, že duchové mohou vstupovat do našeho světa a lidé zase do podsvětí. Aby duchové nalezli cestu domů, zapalovali jim prý lidé svíčky nebo lucerny vyřezané z řepy. Možná ano, možná ne, kdo ví. Jiná verze totiž říká, že Keltové právě večer 31.října zhasínaly všechny ohně jako symbol končícího starého roku a 1.listopadu přivítali Nový rok zapálením ohňů čerstvých.

Já svůj ohýnek v oranžové lucerně zapálím poslední večer v říjnu, a protože bude vzduch plný magické energie, budu doufat ve splnění tajných snů.

Užívejte si tajemnou podzimní atmosféru, Tril

 

Návrat z Indonésie a krutá realita

Musela jsem si nechat pár dní odstup, abych si urovnala všechny myšlenky, které se mi honily hlavou bezprostředně po návratu z Indonésie. Kdybych psala článek hned po příletu, asi by byl hodně negativní. Protože když se vrátíte z vysněné cesty zpátky do všední reality je to prostě smutný a těžký.

Oproti Indonésii mi všechno tady připadalo nudný, šedý a nezajímavý. Ráno jsem jela do práce a nikde na silnici jsem neviděla jedinej skútr, přitom v Indonésii jich bylo víc než aut. Šla jsem do krámu, mango stálo 40 Kč a bylo úplně nezralý, přitom v Indonésii chutnalo tak dokonale a stálo asi desetkrát míň. Lidi na ulici byli bez výrazu a uspěchaný, přitom v Indonésii se skoro každý usmíval. Všechno bylo tak nějak moc normální a organizovaný. Chtělo se mi brečet.

Stejně se mi pořád stýská. Ne, Indonésie není dokonalá, vlastně je dokonalosti na hony vzdálená, ale zapůsobila na mě silně. Tři týdny tam změnily můj pohled na naší každodenní realitu dost  výrazně.

A v čem? Nikdy mi naše společnost nepřipadala tak děsivě konzumní jako právě teď. Vidím, jak moc lpíme na materiálních věcech, jak moc jsme často povrchní, jak moc nedůležitých věcí potřebujeme k životu.  Jáva a Bali pořád patří mezi rozvojové země a lidé tam kolikrát žijí tak skromně, že si to ani nedokážeme představit. Zvláštní na tom ale je, že přesto vypadají šťastnější než my.

Nakonec přizpůsobit se a být o hodně skromnější jsme tam dokázali být i my. Měla jsem s sebou jen šestikilovou krosnu, kde bylo jen úplně to nejnutnější a vážně mi nic nechybělo. Devatenáct dní v kuse jsem se nenamalovala  a vůbec jsem si nepřipadala divně. Každý den jsem jedla rýži nebo rýžové nudle a pořád mi obojí chutnalo. Uskromnit se bylo vlastně strašně osvobozující.

Do téhle naší české reality jsem si tak z Indonésie, kromě tisíce zážitků, přivezla i trochu skromnosti a pocit, že k životu nepotřebuju celou skříň čistého oblečení, tři police kosmetiky a plný nákupní košík ze supermarketu. Nejdůležitější a penězi neocenitelný jsou zážitky. Ale to už jsem věděla.

A jaké celé ty tři týdny na druhé straně zeměkoule byly? Stay tuned…

Jak letíme, s kým a kolik to zabere času

Nebudeme si nic nalhávat, Indonésie není za rohem a už samotná cesta tam (zvlášť pokud chcete trochu ušetřit na letence) je docela dobrodružství. My jsme letenky obstarávali už koncem března, když se objevil výhodný tarif z Prahy do Denpasaru (Bali). Jedna zpáteční letenka nás tak vyšla na 13 500,- včetně poplatků za převod a konverzi měny. To si myslím, že je nádhera.

Let to samozřejmě není přímý. Trasa tam je Praha-Londýn-Hong Kong-Denpasar a zpět je to totéž, jen v opačném gardu. Opravdu velkou radost mám z toho, že se nám podařilo tak pěkně sehnat letenky z Prahy a tudíž nám odpadá nějaká další časzabírající cesta na jiné evropské letiště (levně se do těchto končin létá např. z Itálie). Z Prahy (s přestupem v Londýně) do Hong Kongu nás přepraví British Airways a poslední úsek cesty do Densaparu na Bali absolvujeme s Hong Kong Airlines.

Já se na cestu těším, ikdyž celkem jenom čistého času v letadle strávíme kolem 18ti hodin. Takhle dlouho jsem ještě nikdy nikam neletěla. Nejdelší let je Londýn- Hong Kong (12 hodin). Myslím, že nás cesta pěkně zmůže, ale já mám ráda letadla, tu atmosféru letišť a všechno kolem. Plus jsou tu ty věci, jako třeba, že:

• na Heathrow jsem ještě nikdy nebyla a moc se těším, že ho navštívím jako pasažér

• hongkongské letiště leží na samostatném uměle vybudovaném ostrově a je prý hypermoderní

A nakonec dvě nejlepší skutečnosti, které dělají už náš let samostatným malým dobrodružstvím (nebo alespoň pro mě).

Za prvé, na trase Londýn-Hong Kong se budeme přepravovat airbusem A380. Kdyby to někdo nevěděl, tak je to největší dopravní letadlo na světě! Já ho uvidím poprvé v životě. Tihle obříci totiž nelétají všude, jsou tak velcí, že letiště pro ně musí speciálně upravovat terminály. Například v Praze se dá zahlédnout jen svátečně, žádná pravidelná linka s tímto letounem tady neexistuje. Zrovna letos v červenci tu ale jeden přistál, vyslali ho sem výjimečně Emirates u příležitosti oslav jejich pětiletého působení na českém trhu. Takže yayyy,už jen když o tom píšu, zase cítím to nadšení!

Za druhé, na cestě zpátky domů máme v Hong Kongu sedmnáctihodinový stopover. A proč je to tak super? Protože do Hong Kongu nemusíme mít víza a nic by nám tedy nemělo bránit v tom, užít si jeden bláznivý den v tomhle přelidněném a kulturně tak vzdáleném městě. Snad to bude další z nezapomenutelných zážitků!

Je z tohohle článku cítit to nadšení? Já myslím, že je! Co vám mám povídat… can’t wait!!! 

Užívejte si to nadšení z věcí, které milujete, Tril

Pátek k zamyšlení II.

V pondělí ráno, cestou autem mě napadlo to, co už hodněkrát předtím. Nežiju si tak svobodně jak bych chtěla. Jsem jen jeden člověk z davu, který pět dní v týdnu chodí do práce a na svůj život má vyhrazené víkendy a dovolené. Nepřipadá mi, že je to tak správně, a čím dál tím víc mi to vadí. Proč mám sedět celý den v kanceláři, když je venku krásně a já se vidím někde v lese? Proč musím čekat na víkend abych mohla vyrazit aspoň na výlet? Proč vlastně trávím svůj život čekáním?

Někdy tak koukám na všechny ty lidi a říkám si, jestli o tom taky někdy přemýšlí? Nebo už je celý tenhle nastavený systém tak semlel, že zahodili svoje sny a poslušně si odběhnou svůj život, jak konvence velí? Samozřejmě připouštím, že pro některé lidi je takovýhle řád žádoucí, a že jsou i spokojení, baví je mít život nalajnovaný, jasný, přehledný. Možná i mně to chvíli vyhovovalo, tak rok, než se ze všeho stala rutina. Nějaký čas mi trvalo, než jsem si uvědomila proč nejsem spokojená, co chci a co ne.

Nechci aby o MÉM čase rozhodoval někdo jiný. Nechci aby mi někdo říkal, kdy mám pracovat, kdy se bavit, kdy odpočívat, na kolik dní jet na dovolenou. Chci to změnit. Tak moc, jak jsem ještě nikdy nic v životě nechtěla. A píšu to sem, protože na tenhle pocit nechci a nesmím zapomenout!

Přemýšlíte o tom taky? Vidíte to stejně?

Tril

Mám horečku! Hokejovou.

Každý rok v květnu to se mnou dopadá stejně. Bývám hrozně zaneprázdněná a nemám na nic čas. Kvůli pracovnímu vytížení nebo jarnímu výletování? Ale kdeže! Můj život se na čtrnáct dní podřizuje programu mistrovství světa v hokeji. 

Pokaždé se na turnaj strašně těším a odpočítívám dny a hodiny do začátku. Letos celá tahle obsese dosáhla dalšího levelu. Mistrovství se koná a u nás a tak nastal čas splnit si další ze snů - vidět nějaký zápas na živo. Jak velká mission imposible to bude, by mě nenapadlo ani ve snu. Po zveřejnění cen lístků mi trochu spadla brada, ale když musíš, tak musíš! Samozřejmě jsme si nejvíc přáli lístky na atraktivní duely se Švédskem nebo Kanadou. V den zahájení prodeje jsme byli na minutu přesně připravení u počítačů nakupovat lístky. Bohužel už nebylo co kupovat, systém se pod náporem hroutil a my nesehnali nic. A tady by mohl celý příběh skončit. Ale...

... když něco moc chceš, celý vesmír se spojí, aby ti to splnil. Trávila jsem spoustu času vysedáváním u počítače a číháním na propadlé rezervace. Šla bych na jakýkoliv zápas českého týmu. A pak po několika dnech, když jsem na rezervační stránku klikla už jen ze setrvačnosti, to tam bylo. Volné lístky na utkání Česko-Kanada! Srdce se rozbušilo, tep byl až u stropu a já zuřivě naklikala vysněnou rezervaci. Myslela jsem, že je to jen nějaká chyba. Tomu, že mám lístky jsem uvěřila, až když mi je druhý den na poště vytiskly.

Pondělí 4.5.2015 20:15. Máme na sobě dresy, vlajky namalované na tvářích a dreams come true. Atmosféra v zaplněné O2 aréně se nedá popsat! Je to všechno a víc než jsem čekala. Máme skvělá místa, pár metrů od nás bojuje Jaromír Jágr a všichni ti kluci, které znám jen z televize. Dlaně mě pálí od neustálého tleskání a hlasivky dostávají taky zabrat. Je to čistá směs adrenalinu a nadšení. Ikdyž ke konci přestává český tým na Kanadu stačit, plná hala nepřestává fandit. Asi minutu a půl před koncem (přes stav 6:3 pro Kanadu) se tribuny rozvlní. Všichni diváci do jednoho skáčou a křičí "Kdo neskáče, není Čech!". Mám na tváři úsměv od ucha k uchu. Sny jsou totiž od toho aby se plnily! A pro mě je důležitější sbírat zážitky než věci.

 

Prosím v příštích jedenácti dnech mě neruště. Nemám čas! :)

Žijete hokejem nebo je vám celé mistrovství jedno?

Užívejte hokejovou atmosféru, Tril

Učím se anglicky sledováním seriálů

Ještě pořád neumím anglicky tak, jak bych chtěla a ještě pořád mě to štve. V posledním roce jsem vyzkoušela dva internetové kurzy, čtení anglických knížek s českým překladem a naposled sledování seriálů v angličtině.

Nebudu to natahovat a hned řeknu, že první dva způsoby mě nechytly tak, abych se jim s radostí pravidelně věnovala. Takže u mě nyní převažuje ta nejzábavnější varianta - koukání na anglické seriály. Abych nebyla nespravedlivá, prokládám to internetovým kurzem SPEAKING FRIENDS, který vám za sebe můžu taky doporučit. Pokud jste začátečník až středně pokročilý (sebe bych specifikovala jako věčně mírně pokročilého - nějak se nemůžu dostat na vyšší level) tak by pro vás tenhle kurz mohl být přínosný. Dá se často koupit na slevomatu za pár peněz, zrovna teď mají akci na půlroční licenci za 249,-. Pokud vás to zajímá víc, tak googlete, určitě narazíte na informace co kurz obsahuje a také na dostatek recenzí. Mně pomáhá především s rozšířením slovní zásoby.

 A teď se vrhneme na to, o čem vám chci říct nejvíc. Přemýšlela jsem, jak se nějak nenásilně obklopit angličtinou, abych neměla pocit, že se učím, ale aby mi to zároveň dávalo co nejvíc. Říkala jsem si, že by bylo dobrý koukat třeba na filmy, jenže nejsem na takové úrovni, abych z toho něco měla bez titulků a s českými titulky se zas moc nesoustředím na to, co potřebuju - na angličtinu. Takže jsem hledala způsob jak sledovat filmy/seriály s titulky, ale anglickými. A protože samozřejmě stahovat něco, na co chci koukat plus k tomu ještě hledat správné titulky fuuuha - moc práce pro mě. Tak jsem radši googlila a googlila, až jsem narazila na ORORO.TV .

Jde o stránky, kde si můžete pustit seriál v angličtině a rovnou online koukat i s anglickými titulky. Byla jsem dost překvapená, kolik seriálů je na výběr, a jak dobře přehrávání funguje. Pro představu jsem tam našla například: všechny série Friends, How I met your mother, Gilmore Girls a dál třeba Big bang theory, Vikings, Arrow, Suits. Opravdu je tam toho spousta. Nové i starší věci. Jak jsem se tak tím prohrabávala, narazila jsem na Dawson´s creek. Já to jako čerstvý teenager úplně hltala, a tak hádejte, na co teď, po víc než deseti letech zase koukám... . Pro učební účely je to super a ještě se u toho dost pobavím. 

Tak a teď ten háček. Neříkejte, že byste tohle všechno chtěli zadarmo... . Dělám si legraci, ororo.tv je bezplatné, ale jen po určenou dobu za den. Omezení je asi 90 minut, nevím jistě. Po uplynutí téhle doby vám naskočí hláška, že jste překročili denní limit a přehrávání se přeruší. Znovu koukat můžete zase až za 24 hodin nebo si koupit předplatné. To sice není ideální, ale za nula peněz je to i tak dost muziky. Pro učební účely myslím úplně dostačující. Pro mě jsou tyhle stránky super vychytávkou a jsem ráda, že jsem je objevila. Třeba se vám taky budou líbit.

Ještě bych chtěla najít něco podobného s reality shows, například amazing race, survivor... Nevíte o něčem? A znáte oroto.tv?

Užívejte si staré seriály, Tril

Výzva pro člověka a psa - 50 jarních kilometrů

O víkendu jsem na zahradě objevila celý koberec fialek. Nádhera. Snad už to tedy jaro vezme opravdu vážně. Vůbec od posunu času jsem mnohem optimističtější a i moje klasická zimní lenost se hodně rychle pakuje. Čerstvej vzduch a hodně světla, to mi vážně dobíjí baterky. Už se mi odpoledne nechce sedět doma, a tak často vyrážím ven se psem. Máme z toho nefalšovanou radost oba.

Docela dlouho hledám nějaký sport co by mě bavil, ale u ničeho se mi zatím nepodařilo vydržet déle než měsíc nebo dva. Dlouhodobě se prostě nedokážu "nutit" do něčeho, co mi není úplně přirozený. Do fitka byste mě nedostali ani heverem, a obecně někam dojíždět na studiové hodiny se mi prostě nechce. A tak mi s příchodem jara došlo, že pro mě je nejlepší, vyjít si nebo vyběhnout (myšleno spíš obrazně - s během jsem na úplném začátku) někam ven.

Vždycky si skvěle odpočinu od všeho a všech, užívám si ticha a domů se vracím s lehkou hlavou a nabitá energií. Protože se chci pomalu vrátit k tréninku běhu, ale nechci hned ze startu strhat sebe ani našeho psa (přes zimu jsme oba přibrali :) ) vymyslela jsem si pro sebe výzvu. V příštích 20 dnech chci zdolat pěkně po svých 50 km. Ale pozor, počítám pouze cílený pohyb. To znamená, že žádné pobíhání mezi poštou, obchody a prací neplatí. U mě tedy rovná se: nazout tenisky, vzít psa a vyrazit.

A aby to bylo zábavnější, mám v plánu z každé takové procházky nebo výletu udělat alespoň jednu fotku a za tři týdny se s vámi o ně podělit spolu s mými pocity a konečným výsledkem. 

Jestli jsem vás třeba inspirovala k něčemu podobnému, budu ráda, když mi dáte vědět v komentářích. A zdá se vám 50 km za 20 dní hodně nebo málo? 

Užívejte si jarního vzduchu, Londie

Pátek k zamyšlení

Mám pocit jakoby se za poslední půl rok všecho změnilo. Ne snad co se týče bydlení, vztahu nebo práce, ale v mojí hlavě se tak hrozně všechno přeskupilo. Některé věci co mě bavily ještě před půl rokem, jsou úpně v pozadí a jsou tu najednou naprosto nové zájmy.

A proč to všechno říkám? Znáte to, kdy vám to najednou CVAKNE a máte pocit, že tohle je konečně ono. Že najednou přesně víte co chcete od života a máte plno energie za tím cílem jít? Je to hrozně super pocit!

Nechci znít jak autor motivační knížek, ale věřím, že když člověk něco strašně moc chce, tak se mu to splní. Že mu život přihraje příležitosti. Prostě když si něco přejete hodně hodně silně, tak to dostanete. Akorát to někdy chce zastavit se a uvědomit si, co je ta věc, kterou si na světě přejete nejvíc.

Protože je opravdu snadný nechat se semlít všemi povinnostmi a tím co od vás vyžaduje okolí a úplně zapomenout na svoje sny. Co mě mě děsí ze všeho nejvíc, je to, že se jednoho dne ohlídnu za svým životem a zjistím, že je pryč a já neudělala nic, abych si svoje sny splnila.

Přemýšlíte o tom taky? Vidíte to stejně?

Novoroční výzva V.

Po krásně odpočinkovém  (a líbacím) volném dni mám zase nával optimismu a velké plány, takže nová výzva je tu přesně v pravý čas. Ta minulá běhací, nevyšla úplně podle mých představ. První dva týdny jsem krásně dodržela, ale pak zase přišla na řadu lenost a na běhání nakonec ani nedošlo. Doufám, že jednoho dne zjistím jak se k běhu správně motivovat a nezůstanu navěky lemrou.  

Poučena z předchozích nezdarů tentokrát pohybové aktivity vynechám a chci se zaměřit na sebevzdělávání. Moje květnová výzva zní:  Každý den se budu aspoň 20 minut věnovat angličtině. Je na čase se v tomhle jazyce zase trochu zlepšit. A nemyslím tím, že budu každý den sedět nad učebnicí. Spíš bych se chtěla angličtinou nějak přirozeně obklopit - poslouchat, koukat na seriály, číst knížky a tak.

Máte nějaký osvědčený recept jak se rychle zlepšit v cizím jazyce? Budu ráda za všechny tipy. 

Londie

Novoroční výzva IV.

Březen kolem mě profrčel ani nevím jak. Jako když máte mýdlovou bublinu, fouknete... a je pryč aniž by po ní něco zbylo. Nebudu si nic nalhávat, s tím cvičením to taky nedopadlo. Ale abych nebyla úplný pesimista - v pitném režimu, který jsem si zadala v poslední výzvě jsem se polepšila. Ne stoprocentně, ale tak na 60% jsem tenhle úkol splnila. Přineslo mi to přesně ty správné pocity, které mělo. Když víc piju cítím se líp a jsem míň unavená. A to jsou docela fajn benefity. 

Doufám, že se současnou dávkou sluníčka přijde co nevidět i zlepšení nálady. Abych tomu co nejvíc pomohla, chci si v dubnu naordinovat pobyt a pohyb na čerstvém vzduchu. A konečně, tramtadadá, začít s běháním. Už mě nebaví být tou poslední lemrou co neuběhne ani jeden kilometr!

Znám svoje limity, takže na to chci jít hodně hodně hodně pozvolna abych neskončila dřív než začnu. Sestavila jsem si hodně hrubý plán bojového postupu a uvidím jak se to bude vyvíjet.

1. týden (1.4.-7.4)
5x týdně strávím venku aktivních 60 minut (předpokládám rychlejší procházky)
2. týden (8.4.-14.4)
4x týdně aktivní pohyb venku 60 min - z toho aspoň dvakrát s pohlídanou ideální tepovou frekvencí
3. týden (15.4.-21.4.)
5x týdně aktivní pohyb venku 60 minut - z toho alespoň dvakrát běžecký trénink
4. týden (22.4.-28.4.)
4x týdně aktivní pohyb venku 60 minut - z toho alespoň dvakrát běžecký trénink

Nabíjí vás sluníčko energií nebo trpíte jarní únavou? Běháte? A jak na to?

Londie

Novoroční výzva III.

Třetí měsíc v roce v roce, třetí výzva. Za únorovou, která zněla: Budu se 6x týdně aktivně hýbat po dobu alespoň 30-ti minut, se upřímně dost stydím, protože vůbec nevyšla podle mých plánů. Splnila jsem ji v prvním týdnu a  pak už vůbec. Nejdřív jsem začala být trochu nemocná a pak už jen moc líná se k cvičení vrátit. Ale řekla jsem si, že to se sebou tak snadno nevzdám, takže tuhle výzvu přesouvám do tohoto měsíce a snad tentokrát vytrvám.

Mimo to mám ale v hlavě regulérní březnovou výzvu, kterou taky nechci nechat ležet. Týká se toho, co by si přála každá z nás, hezčí a spokojenější pleti. Konkrétně její výživy zevnitř. Začnu tím, že: Vypiji denně alespoň 1,5 litru neslazených tekutin a každé ráno budu užívat pupalku a biosil.

S potravinovými doplňky a vitaminy jsem to nikdy nepřeháněla, ale na pupalku nedám dopustit a biosil chci testnout, slyšela jsem na něj většinou jen chválu. No, březen a rovnou dvojitá výzva. Tuším, že to bude náročné. Ale k čemu jsou malé cíle?

Jak končí vaše předsevzetí a výzvy? Dokážete je dodržet?

Londie

Filmotéka

Poslední dobou se mi často stává, že bych chtěla kouknout na nějaký film, ale chybí mi inspirace. Prostě nevím co by. A kdyby jste taky nevěděli co by, zkuste mrknout co jsem v poslední době viděla já.

Voda pro slony (2011)

První film, ve kterém jsem kromě upírské ságy viděla hrát Roberta Pattinsona. A kupodivu tady se mi jeho  výkon celkem líbil (na rozdíl od upírů, kde jsem mu nevěřila ani nos mezi očima). Střihl si veterináře, který začne pracovat v cirkusu, kde je krasojezdkyní Reese Witherspoon a cholerickým a sadistickým ředitelem Christoph Waltz. Zápletka trochu průhledná, Reese to dá dohromady s Robertem samozřejmě. Film má působivou výpravu, hezky se něj kouká, konečně něco co mi nepřipadalo jako slaboduchá, sladkobolná romance, ale film, který ve mě zanechal nějaký  zážitek. A jako bonus báječná slonice Rosie.

hodnocení na ČSFD: 74%

 zdroj Photo © Fox 2000 Pictures

Velký Gatsby (2013)

Už jsem si zvykla, že filmy ve kterých hraje Leonardo DiCaprio nebývají špatné. A tohle nebyla výjimka. Hrozně se mi líbilo svižné, místy až bláznivé zpracování příběhu, včetně na první pohled se nehodící, hudby . Výprava monumentální a DiCaprio to zahrál skvěle. Jsem barbar a nikdy předtím jsem nečetla Fitzgeraldovu knihu, takže pro mě byl konec překvapivý a způsob, kterým se na konci zachovala Daisy (Gatsbyho milovaná) naprosto šokující.

hodnocení na ČSFD: 73%

zdroj Photo © Warner Bros. Pictures / Matt Hart

Žena v černém (2012)

Na horory se nikdy, ale vážně nikdy nedívám, nerada se bojím. Ženu v černém jsem ale viděla v divadle a byla z ní unešená. Takže jsem se hecla a film pustila. A pak si nadávala, protože jsem se při vzpomínce na tenhle film bála ještě měsíc po shlédnutí. Blata v mlze, pekelně strašidelný starý dům, hrůzná úmrtí, podivné zvuky a ze všeho nejhorší kývající se a hrající ďábelské hračky. Brrr. Už nikdy žádný horor. To ale nic nemění na tom, že příběh je fakt dobrý. Trochu se mi tam nehodil Daniel Radcliffe, prostě si neumím představit, že by to byl taťka od dítěte. Ale to je spíš můj problém.

hodnocení na ČSFD: 71%

zdroj Photo © Momentum Pictures

Jasmíniny slzy (2013)

Asi už jste to všichni viděli dávno. Já až minulý týden. A vůbec nevím co si o tom myslet. Na jednu stranu se mi film líbil, na druhou jsem se občas nedokázala ubránit dojmu, že se lehce nudím. Jasmínina sestra a její nápadníci byli tak primitivní až to bolelo -  i když to byl určitě záměr, celou dobu mě tyhle postavy děsně štvaly. Celý příběh mi nakonec přišel tak nějak  bez rozuzlení a to nemám v oblibě, ale rozhodně nemůžu říct, že to bylo špatný. Rozporuplné pocity.

hodnocení na ČSFD: 74%

zdroj Photo © Merrick Morton

Jaký film v poslední době zaujal vás? Těším se na vaše doporučení.

Londie

Novoroční výzva II.

Leden je definitivně za námi a ním i plnění mé první výzvy, která zněla: Sním každý den alespoň jeden kousek syrové zeleniny nebo ovoce. Musím se pochválit, protože v téhle výzvě se mi skvěle dařilo a kromě jednoho dne jsem ji dodržela do puntíku. A co mi to přineslo? Spoustu přírodních vitaminů do těla, o hodně menší chuť na sladkosti a hlavně každodenní chuť si nějaké to ovoce dát. Opravdu. Teď už nedokážu pochopit, že dřív jsem na něj chuť nemívala. Tělo si holt asi hodně rychle vytváří zvyky. Doufám, že tenhle pozitivní mi už vydrží navždycky.

A teď už únor. S výzvou na tenhle měsíc se dál držím v kolejích zdravého životního stylu a její znění je: Budu se 6x týdně aktivně hýbat po dobu alespoň 30-ti minut.

To už je pro mě úplně jiný level úkolu než ten předchozí, o hodně náročnější. V ideálním případě bych se chtěla vrátit ke cvičení s Jillian Michaels, zařadit ho tak 5x týdně a pak 1x týdně jakoukoliv jinou pohybovou aktivitu, třeba procházku. 

Co myslíte, je to reálné předsevzetí? Přidáte se?

Londie

Když uhodí mrazy (lednové maličkosti)

Když uhodí mrazy a je nevlídno, že by ani psa nevyhnal, mám chuť zůstat zachumlaná po peřinou. Zůstat zachumlaná pod peřinou, uvařit si čaj, zapálit svíčku a jen tak si snít. Nebo koukat na filmy. Nebo číst. Nebo blogovat. A protože to zpravidla nejde, dělám si svátečně alespoň takové lenošící podvečery a večery. Však k tomu mám ty nejlepší pomocníky.

Atmosféru navodí zapálená voňavá svíčka na tácku se sušenými pomeranči, badiánem, skořicí a hřebíčkem

 

nebo vonná esence v roztomilé aromalampě ve tvaru konvičky.

Zahřejí mě chuťově skvělé "čaje" Pickwick z kolekce Delicious Spices, které připravuji v nejlepší konvici Teo od Tescomy.

A když je velká zima, pak to jistí vyhřívaná dečka se sněhovými vločkami z Lidlu a pyžamka z Tchiba se zimními motivy.

A jak bojujete s mrazy vy? Máte čas si občas příjemně zalenošit?

Londie

Novoroční výzva I.

Rok 2014 je tady a novoroční předsevzetí se na nás valí ze všech stran. Všimli jste si, že ve všech časopisech /novinách se zaměřili na hubnutí a v televizi běží jedna reklama za druhou na přípravky, které mají kuřákům pomoci od jejich závislosti? Nový rok se prostě, ať chceme nebo ne, už tradičně spojuje s novými a lepšími začátky. Což je nakonec fajn, protože kdy jindy tak optimisticky hledíme do budoucnosti?

Můj první letošní článek je symbolicky také výzvou. Připravila jsem jich pro následující měsíce několik. Nejdřív jen sama pro sebe, ale pak se mi zalíbila myšlenka se o ně s vámi podělit. Jde jen o maličkosti, žádné nereálné cíle jsem si nenastavila, má to být spíš zábava v šedivých dnech.

Takže začínáme.

 Výzva na leden zní: Sním každý den alespoň jeden kousek syrové zeleniny nebo ovoce.

Jednoduché? Asi ano, ale já to vážně do teď nedělala. Kolikrát jsem za týden nesnědla víc než třeba ten jeden kousek. Jste na tom líp? A dali jste si do nového roku nějaká předsevzetí?

Londie

Nejlepší písničky roku podle Londie II.

A máme tu jedno déjà vu. Konec roku už se zase blíží rychlostí světla a já pro vás mám novou verzi loňského článku. Kdybych měla bilancovat, tak bych řekla, že rok 2013 byl pro mě ve znamení klidu, neudály se u mě žádné výrazné životní změny a pro jednou jsem si ušetřila i všechny velké nerváky. To už se mi léta nepovedlo. Jen mám kvůli tomu zase pocit, že tak trochu přešlapuju na místě. Ale o tom tenhle článek neměl být. 

Písničky. Písničky jsem poslouchala hlavně v autě, jak už to tak u mě bývá. Poslední dobou mám pocit, že nejvíc relaxuju právě řízením, když jedu sama, pustím si rádio a prozpěvuju si. A co mi tedy uvízlo v hlavě?

3. One Direction One way

Ne, nejsem puberťačka a ne, nemám ráda One Direction. Ale tuhle písničku jo. A oni mi ji připomněli. Proto je zmiňuju. A taky proto, že jsem si jí s nima v autě taky několikrát prozpěvovala. Ale původní verze od Blondie, která zazněla i v Divokých kočkách je prostě původní verze.

2. Pink ft. Nate Ruess Just give me a reason

Já vím, je sladkobolná. Ale jedna z mála, která se mi líbila hned na poprvé a chtěla jsem ji slyšet hned znova. A taky mám ráda hlas toho chlápka z Fun. 

1. Kryštof ft. Tomáš Klus Cesta

Způsobuje mi bušení srdce, vyvolává slzy, vzbuzuje emoce. Slyšela jsem jí stokrát i po stoprvní. Úplně ilustruje to jak jsem se tenhle rok často cítila. "Tou cestou , tím směrem prý bych se dávno měl dát", ale proč? Proč okolí vnucuje člověku co by měl dělat, a co když on nechce respektovat obecně zažité vzorce chování a nechat si život lajnovat podle pravítka? 

Jaký song se vryl do paměti vám v tom roce 2013?

Londie

Návrat do blogosvěta

Zjistila jsem, že můj poslední příspěvek je víc než půl roku starý. To by mohlo být indikátorem toho, že jsem to tu zabalila. Ale není to tak. Jsem svým způsobem perfekcionista a když nemám čas něco dělat pořádně, radši to nedělám vůbec. Doteď to platilo i o blogu a taky to podle toho dopadlo. Asi je na čase být víc free.

Za ten víc než půl rok neaktivity jsem stihla vyzkoušet litry nové kosmetiky, poznat nespočet nových míst, nafotit stovky a stovky snímků, vydělat a zase utratit peníze, uplavat pár kilometrů v bazénu, vypít hektolitry kávy a čaje, shodit a zase nabrat nějaká kila, odřídit stovky kilometrů, poprvé hrát beach volleyball, poprvé jít sama do kina, poprvé navštívit lázně, upéct svoji první svatomartinskou husu a spoustu dalších věcí. Častokrát jsem měla chuť něco napsat a vždycky zůstalo jen u toho chtění. Teď je to ale doopravdy. Chci vám toho moc ukázat.

Londie

30 day shred na vlastní kůži LEVEL 2

Je tu pokračování mého "projektu" 30 day shred. Jak jsem zvládla první level jste si mohli přečíst tady a dnes navazuji s pocity z levelu dva. Článek je trošku opožděný, proto ta únorová data. Poznámky jsem měla nachystané, jen jsem pořád neměla čas dát to všechno dohromady.

zdroj: www.popeater.com

Já a LEVEL 2

13.2.2013 (11.den) středa

Těším se na něco nového a zároveň se trochu děsím, četla jsem všude možně, že level 2 je zabiják. Ze začátku se mi trénink líbí, cviky jsou mnohem zajímavější než v jedničce a víc mě baví. S postupem času ale začínám mít pocit, že jsou až moc přetěžovány ruce a při některých cvicích to vzdávám a alespoň chvilku odpočívám.

míra únavy při cvičení:

co mě bolí druhý den: jak jsem předpokládala - ruce, a to hlavně ramena

14.2.2013 (12.den ) čtvrtek

Po včerejšku jsem došla k rozhodnutí, že při tomto levelu oželím činky. Za a) i přestože jsem drobná, mám celkem široká ramena a větší svaly na rukou nepotřebuji a za b) nemusím mít natažený sval na ruce každý den. I bez závaží se slušně zapotím a jak se cvičení blíží ke konci lapám po dechu a při posledním cviku vyloženě padám na pusu.

míra únavy při cvičení:  

co mě bolí druhý den: nic - divím se

15.2.2013 (13.den) pátek

Doteď jsem cvičila naboso na koberci, dnes to zkouším konečně v botách na linu a je to o dost lepší. Minimálně v tom, že mi nohy při jednotlivých cvicích nekloužou a dopady jsou měkčí. Stejně mi to nepomůže abych zvládla příšerný cvik z prvního kardia (ruce na zemi, přískoky nohama - Jill ho jmenuje jako squat thrust) a po chvíli musím přejít na lehčí variantu. I tak na konci zase skoro umírám.

míra únavy při cvičení:

co mě bolí druhý den: břišní svaly

16.2.2013 sobota

Je sobota a já dávám Jill pro jednou volno.

17.2.2013 (14.den) neděle

Říkám si, že už jsem si na tenhle level třeba trošku zvykla. Bohužel během tréninku se mi tato domněnka příliš nepotvrzuje. O něco lepší už to je, ale je to minimální zlepšení. Končím opět udýchaná, upocená a Jill proklínající.

míra únavy při cvičení:

co mě bolí druhý den: nic

18.2.2013 (15.den) pondělí
Na zabíračku se dnes těším a jdu do ní s elánem. Utahaná začínám být zhruba v polovině, ale jedu dál bez přestávky. Výsledkem je další zpocené tričko.
míra únavy při cvičení: 
co mě bolí druhý den: nic

19.2.2013 (16.den) úterý
Mám na cvičení čas a klid, to se moc často nestává. Opět při kardiu číslo dvě mě přepadá pocit, že už jsem nadoraz a víc nedám. Za chvilku se ale zase trošku vzpamatuji a cvičení poctivě dotáhnu do konce.
míra únavy při cvičení:
co mě bolí druhý den: nic

20.2.2013 (17.den) středa
Už se pomalu blížím ke konci druhého levelu, ale pořád mi dělá problém zvládnout u squat thrust a plank jacks těžší modifikaci. Dnes však slavím malé vítězství, u každého z cviků dokážu jednu sérii provést podle pokročilé Natali. Vypadá to, že se do toho konečně začínám dostávat a taky to vypadá na nějaké ty svalíky na břiše :) .
míra únavy při cvičení: 
co mě bolí druhý den: nic

21.2.2013 (18.den) čtvrtek
Můj výkon je dnes podobný jako předchozí den, zvládnu jednu sérii těžších modifikací u mých neoblíbených cviků, ale cítím se hůř, víc vyřízená. Nicméně ten pocit poté ve sprše mi celou tu makačku mnohonásobně vynahradí.
míra únavy při cvičení:
co mě bolí druhý den: nic

22.2.2013 (19.den) pátek
Venku je hromada sněhu a já se totálně utahám při bobování s mými pejsky. Zvlášť když tomu jednomu dosahuje bílá nadílka až po krk a musím jeho 10-tikilové tělíčko často poponášet. Sílu na dvacetiminutovku s Jill v sobě hledám těžko, ale nakonec se přemůžu. Přesto že mi to dnes jde docela dobře, jsem po tréninku úplně vyšťavená. Ale je to super pocit.
míra únavy při cvičení: 
co mě bolí druhý den: nic

23.2.2013 sobota
Dnes ti dám košem, Jill. Zasloužená pauza.

24.2.2013 (20.den) neděle
Jdu do cvičení s nadšením, dnes je poslední den 2. levelu. Konečně, konečně mám pocit, že tuhle úroveň docela zvládám. Tentokrát mě ta zabíračka opravdu baví a dala bych si ji zítra klidně zas.

míra únavy při cvičení: 
co mě bolí druhý den: nic

Zdroj: www.usatoday.com

Moje pocity po 20 dnech
Musím říct, že level dvě mě bavil o hodně víc než jednička. Cviky byly složitější, víc komplexní a člověk se na ně musel lépe soustředit. Kardia byla vážně trochu vražedná, zvlášť když jsem se snažila zvládnout alespoň jednu sérii cviků s těžší modifikací. Snad vždycky v polovině dvacetiminutovky jsem měla pocit, že už by mi to stačilo. To byl totiž moment, kdy jsem se začala potit a než jsem skončila, polovina oblečení by mohla jít do sušičky. U prvního levelu se mi tohle nestávalo, tam jsem se zdaleka tolik zahřát nestihla. Něco bych téhle úrovni ale vytkla. Na můj vkus byly až nadměrně zatěžovány ruce, oproti jiným částem těla. Kdybych to měla odcvičit s činkami, tak za prvé by mi ruce asi upadly a za druhé bych je nejspíš měla pěkně svalnaté - což tedy není můj cíl. Obešla jsem se proto po většinu tréninku bez činek a i tak jsem na sobě pozorovala pěkné výsledky. Kvůli nim jsem si tenhle level a i Jill nakonec oblíbila. Je totiž fakt úžasný pocit, když můžete sledovat jak se vám postupně zplošťuje bříško a pak zahlédnete i svaly, které jste na něm ještě nikdy neměli. A věřte mi, že když vás Jill po téhle její vyčerpávající půlhodince pochválí, jste ten nejšťastnější člověk na  světě :) .

Co si myslíte o Jilliných trénincích? Zkoušeli jste od ní i jiná cvičení než 30 day shred?

První jarní pozdrav

Mám ráda všechna roční období, ale kdybych si měla vybrat to nejhezčí, bylo by to určitě jaro. A víte co je pro mě znamením, že už přichází? Sněženky. Dnes jsem jich při procházce viděla spousty. A taky svítilo sluníčko a bylo teplo a lidé se konečně začali usmívat. Je až neuvěřitelné co udělá s psychikou troška slunečních paprsků. Tentokrát kosmetiku vynechám, nasajte kapku jarní atmosféry...

Užíváte si prvních teplých dní stejně jako já?