čtvrtek 29. října 2015

Dlabání dýně

... je činnost, na kterou jsem si letos vyhradila čas už počtvrté za sebou, takže by skoro bylo vhodné nazvat ji tradicí :) . Před třemi lety jsem si dala velkou práci a ze zápraží na mě koukaly dvě kočičky, vloni klasická dýně s obličejem a letos mám netradiční lucernu. Chtěla jsem něco jednoduchého a odlišného, a tak vznikla tahle moje letošní podzimní ozdoba. Dýně jsou teď v obchodech, kam se člověk podívá, ale tahle je opravdu MOJE.  Vlastnoručně zasazená, vypěstovaná, sklizená, vydlabaná a taky snězená.

 

Halloween nebo Samhain

 

Jsou svátky připadající na noc mezi 31. říjnem  1. listopadem. První zkomercializovaný anglosaský, druhý původní keltský. Oba se točí kolem duchů a hranice mezi světem živých a mrtvých, která má být v tuto noc vůbec nejtenčí. 

Název Halloween vychází z anglického All-Hallows-eve, (Předvečer Všech svatých) a děti během něj chodí v kostýmech od domu k domu s pořekadlem Trick or treat (což by se dalo volně přeložit jako Koledu, nebo vám něco provedu) a dostávají sladkosti.

Původní Samhain mi oproti tomu připadá o dost magičtější. Pro Kelty konec října znamenal konec starého a začátek nového, byl to předěl mezi štědrým letním obdobím a nadcházející zimou. Na 1.listopad proto připadal nový rok. Celá předešlá noc, ale byla mystická. Keltové věřili, že v tuto noc se otevírají brány mezi světem živých a mrtvých, že duchové mohou vstupovat do našeho světa a lidé zase do podsvětí. Aby duchové nalezli cestu domů, zapalovali jim prý lidé svíčky nebo lucerny vyřezané z řepy. Možná ano, možná ne, kdo ví. Jiná verze totiž říká, že Keltové právě večer 31.října zhasínaly všechny ohně jako symbol končícího starého roku a 1.listopadu přivítali Nový rok zapálením ohňů čerstvých.

Já svůj ohýnek v oranžové lucerně zapálím poslední večer v říjnu, a protože bude vzduch plný magické energie, budu doufat ve splnění tajných snů.

Užívejte si tajemnou podzimní atmosféru, Tril

 

pátek 23. října 2015

Pátek k zamyšlení IV.

Pro dnešní den jsem si vypůjčila citát z fcb stránek portálu cestujlevne.com (kdo neznáte, vřele doporučuju). Jeho autorem je norský mořeplavec a dobrodruha Thor Heyerdahl. Inspirující člověk a silná myšlenka.


Tril

úterý 20. října 2015

Návrat z Indonésie a krutá realita

Musela jsem si nechat pár dní odstup, abych si urovnala všechny myšlenky, které se mi honily hlavou bezprostředně po návratu z Indonésie. Kdybych psala článek hned po příletu, asi by byl hodně negativní. Protože když se vrátíte z vysněné cesty zpátky do všední reality je to prostě smutný a těžký.

Oproti Indonésii mi všechno tady připadalo nudný, šedý a nezajímavý. Ráno jsem jela do práce a nikde na silnici jsem neviděla jedinej skútr, přitom v Indonésii jich bylo víc než aut. Šla jsem do krámu, mango stálo 40 Kč a bylo úplně nezralý, přitom v Indonésii chutnalo tak dokonale a stálo asi desetkrát míň. Lidi na ulici byli bez výrazu a uspěchaný, přitom v Indonésii se skoro každý usmíval. Všechno bylo tak nějak moc normální a organizovaný. Chtělo se mi brečet.


Stejně se mi pořád stýská. Ne, Indonésie není dokonalá, vlastně je dokonalosti na hony vzdálená, ale zapůsobila na mě silně. Tři týdny tam změnily můj pohled na naší každodenní realitu dost  výrazně.

A v čem? Nikdy mi naše společnost nepřipadala tak děsivě konzumní jako právě teď. Vidím, jak moc lpíme na materiálních věcech, jak moc jsme často povrchní, jak moc nedůležitých věcí potřebujeme k životu.  Jáva a Bali pořád patří mezi rozvojové země a lidé tam kolikrát žijí tak skromně, že si to ani nedokážeme představit. Zvláštní na tom ale je, že přesto vypadají šťastnější než my.


Nakonec přizpůsobit se a být o hodně skromnější jsme tam dokázali být i my. Měla jsem s sebou jen šestikilovou krosnu, kde bylo jen úplně to nejnutnější a vážně mi nic nechybělo. Devatenáct dní v kuse jsem se nenamalovala  a vůbec jsem si nepřipadala divně. Každý den jsem jedla rýži nebo rýžové nudle a pořád mi obojí chutnalo. Uskromnit se bylo vlastně strašně osvobozující.


Do téhle naší české reality jsem si tak z Indonésie, kromě tisíce zážitků, přivezla i trochu skromnosti a pocit, že k životu nepotřebuju celou skříň čistého oblečení, tři police kosmetiky a plný nákupní košík ze supermarketu. Nejdůležitější a penězi neocenitelný jsou zážitky. Ale to už jsem věděla.

A jaké celé ty tři týdny na druhé straně zeměkoule byly? Stay tuned…

středa 9. září 2015

Jak letíme, s kým a kolik to zabere času

Nebudeme si nic nalhávat, Indonésie není za rohem a už samotná cesta tam (zvlášť pokud chcete trochu ušetřit na letence) je docela dobrodružství. My jsme letenky obstarávali už koncem března, když se objevil výhodný tarif z Prahy do Denpasaru (Bali). Jedna zpáteční letenka nás tak vyšla na 13 500,- včetně poplatků za převod a konverzi měny. To si myslím, že je nádhera.

Let to samozřejmě není přímý. Trasa tam je Praha-Londýn-Hong Kong-Denpasar a zpět je to totéž, jen v opačném gardu. Opravdu velkou radost mám z toho, že se nám podařilo tak pěkně sehnat letenky z Prahy a tudíž nám odpadá nějaká další časzabírající cesta na jiné evropské letiště (levně se do těchto končin létá např. z Itálie). Z Prahy (s přestupem v Londýně) do Hong Kongu nás přepraví British Airways a poslední úsek cesty do Densaparu na Bali absolvujeme s Hong Kong Airlines.


Já se na cestu těším, ikdyž celkem jenom čistého času v letadle strávíme kolem 18ti hodin. Takhle dlouho jsem ještě nikdy nikam neletěla. Nejdelší let je Londýn- Hong Kong (12 hodin). Myslím, že nás cesta pěkně zmůže, ale já mám ráda letadla, tu atmosféru letišť a všechno kolem. Plus jsou tu ty věci, jako třeba, že:
  • na Heathrow jsem ještě nikdy nebyla a moc se těším, že ho navštívím jako pasažér
  • hongkongské letiště leží na samostatném uměle vybudovaném ostrově a je prý hypermoderní
A nakonec dvě nejlepší skutečnosti, které dělají už náš let samostatným malým dobrodružstvím (nebo alespoň pro mě).

Za prvé, na trase Londýn-Hong Kong se budeme přepravovat airbusem A380. Kdyby to někdo nevěděl, tak je to největší dopravní letadlo na světě! Já ho uvidím poprvé v životě. Tihle obříci totiž nelétají všude, jsou tak velcí, že letiště pro ně musí speciálně upravovat terminály. Například v Praze se dá zahlédnout jen svátečně, žádná pravidelná linka s tímto letounem tady neexistuje. Zrovna letos v červenci tu ale jeden přistál, vyslali ho sem výjimečně Emirates u příležitosti oslav jejich pětiletého působení na českém trhu. Takže yayyy,už jen když o tom píšu, zase cítím to nadšení!

Za druhé, na cestě zpátky domů máme v Hong Kongu sedmnáctihodinový stopover. A proč je to tak super? Protože do Hong Kongu nemusíme mít víza a nic by nám tedy nemělo bránit v tom, užít si jeden bláznivý den v tomhle přelidněném a kulturně tak vzdáleném městě. Snad to bude další z nezapomenutelných zážitků!

Je z tohohle článku cítit to nadšení? Já myslím, že je! Co vám mám povídat… can’t wait!!! 

Užívejte si to nadšení z věcí, které milujete, Tril


pátek 4. září 2015

Pátek k zamyšlení III.


Touha je krám, kde mají všechno a hned.

Myslíte si, že to tak je? Že to takhle funguje? Že když si člověk něco dostatečně silně přeje, tak to taky dostane?

Já jsem přesvědčená, že síla myšlenky dokáže být hodně silná. Už se mi stalo, že jsem něco moc chtěla a toužila po tom, ale zdálo se opravdu těžký a nebo i skoro nemožný tý věci dosáhnout, ale pak se naskytla příležitost a mně se to podařilo získat.

Asi se to dá docela dobře logicky vysvětlit. Když člověk má nějakou svojí velkou touhu, sen, cíl, pak se taky snaží ho naplnit a udělá proto, co jen může. Třeba podvědomě. Ať je to takhle prostý nebo ne, já chci každopádně být tím, kdo věří, že pokud po něčem z celýho srdce touží, tak mu "vesmír" pomůže a nabídne šanci, aby toho dosáhl. S tímhle vědomím je život i tak nějak lehčí a víc motivující, protože pak...

...nic není dost velkej cíl, aby ses nepokusil.
Volej k nebi přání a všechno bude k mání.


Užívejte si ty momenty, kdy se vaše přání plní, Tril 


úterý 1. září 2015

OČKOVÁNÍ – máme to za sebou!


30 days to go
(ve skutečnosti je to už jen 14, ale chci zveřejnit článek tak, jak jsem ho psala, abych zachovala jeho autenticitu:) )

A překvapivě se toho od posledního článku zas až tolik nezměnilo. Myslela jsem, že touhle dobou už budu mít přibližně naplánovanou trasu, objednaný první nocleh, zajištěnou dopravu (vlak, letadlo) po Bali a Jávě. Ale reálně nic z toho není pravda. Zatím jsme na konci  fáze sbírání informací a zbývá dohodnout právě itinerář, který bude všem vyhovovat a v návaznosti na to i  způsob dopravy. 

Alespoň jednu důležitou věc si už můžeme odškrtnout. OČKOVÁNÍ. Před touhle cestou jsme se pokaždé pohybovali víceméně po Evropě a tak jsme byli očkováním netknutí. Stálo nás to proto hned několik návštěv u doktora a docela pěkný balíček peněz. 

Ministerstvo zahraničí při návštěvě Indonésie doporučuje očkování proti žloutence A, B  a břišnímu tyfu a pro některé lokality i proti vzteklině (pozor na vzteklé opice). Doporučením jsme se řídili a tohle všechno si nechali píchnout. Při každém placení za vakcínu se mi chtělo skřípat zuby, ale trochu mě uklidňovala vyhlídka na to, že očkování využijeme i při dalších cestách a je to tedy investice do budoucna. Tahle tři očkování jsou v podstatě takový základ, co se týče cest do téměř jakékoliv exotické destinace.


Jestli se někdo někam chystáte a tenhle maraton očkování vás čeká, třeba se vám bude hodit můj přehled toho, co kolik stojí, kolik dávek se dává, a jak dlouho která vakcína funguje.

Co nás ještě může potkat (ale jsem přesvědčená, že nepotká)
V Indonésii se vyskytují komáři, kteří mohou přenášet malárii nebo horečku dengue. Proti  tomu člověk nenadělá nic, nejlepší ochrana je nenechat se štípnout. Jak jsem nastudovala, tak to znamená, používat účinné repelenty s obsahem látky DEET (ještě musíme sehnat)  a (hlavně po setmění) se vyhnout  stojatým vodám. Další možností je cpát se anti-malaretiky, ale to nám sám doktor nedoporučil, prý jsou to driáky a v destinacích kam se chystáme, momentálně není zvýšený výskyt těchto nemocí. Navíc docela uklidňující je fakt, že obě tyto nemoci se ve většině případů projevují jako chřipka s horečkou a únavou a mělo by stačit zůstat pár dní v klidu a zajistit vysoký příjem tekutin.


A na závěr „vtipná“ fakta o nemocích v Indonésii , vakcinaci a „exotických“ nemocech obecně, která jsem se dozvěděla brouzdáním po internetu nebo od doktora, který nás očkoval.

1) Samozřejmě člověk by se neměl bát, že vystoupí na letišti a okamžitě něco chytne (já jsem v tomhle velkej optimista a rozhodně nečekám, že by nás cokoliv postihlo!), ale co se týče třeba žloutenky, je třeba počítat s úplně jiným levelem výskytu než v Evropě. Dočetla jsem se, že 10% obyvatel Indonésie má žloutenku typu B (třeba už od malička, chronickou a neléčenou a ani o tom nemusí vědět) - a to je zhruba 20 milionů lidí celkem. To mi docela spadla čelist.  Takže očkování proti žloutence –  yes please! Nejvtipnější věta, co jsem si o žloutence v Indonésii přečetla, byla něco jako:  Až uvidíte místní hygienické poměry, budete si přát být očkovaní proti všem žloutenkám světa :) .

2) Pokud vás kousne/ škrábne jakékoliv zvíře, doufejte, že nemá vzteklinu,  a nebo že vaše očkování je mocné, protože sérum je prý v Indonésii (a pozor, překvapení  - i v Evropě) nedostatkové zboží a máte malou šanci  se k němu dostat. /Tato informace je získaná od lékaře, specialisty na cestovní očkování./  Pokud si k tomu přičtete, že je vzteklina smrtelná nemoc, je to celkem fun fact. Ale byli jsme zároveň uklidněni, že očkování by nás mělo ochránit i bez posilující dávky ve formě séra.

3) Pozor na tetanus. Opět smrtelná nemoc,  jestli  máte propadlé očkování, rychle bych to napravila a to i v případě, že nikam nejede. Tohle onemocnění se totiž bez lékařské pomoci projeví  křečemi  všech svalů - ty  nakonec postihnou i srdce. A to není hezké. Nevěděla jsem to,  a teď, když  to vím, rozhodně si pohlídám, aby moje další vakcinace byla v termínu.
 

Možná to teď tak nevypadá, ale... Opravdu se nebojím a už vůbec nepočítám s tím, že by se nám cokoliv stalo! Jsem přesvědčená že naše indonéské dobrodružství bude nasáklé sluncem, nezapomenutelné, bláznivé a skvělé. Tenhle článek je čistě informativní, protože zastávám názor, že člověk by měl trochu vědět, do čeho jde, protože riskovat je zbytečné, ale já vždy raději počítám  s nejlepší možnou variantou :).

Nejsem lékař ani odborník na nemoci. Informace zde uvedené jsou souhrnem toho, co jsem sama zjistila převážně na internetu a pokud jsem uvedla nějaké nepřesnosti, tak je prosím omluvte nebo mě poučte, ráda se nechám opravit. 

Užívejte si svá malá i velká dobrodružství, Tril

pátek 14. srpna 2015

Aktuální péčeo pleť - květinové vody, hyaluron, oleje a jak je používám

V posledním kosmetickém článku (noo už je to nějaký ten pátek) jsem vám prozradila jak jsem razantně omezila pečující kosmetické přípravky, a že teď v podstatě jedu skoro jenom v těch přírodních. Mojí koupelnu v současné době obývají hlavně květinové vody, hyauronové sérum a spousta přírodních rostlinných olejů. Opravdu s těmito pár pomocníky zvádnu kompletní denní péči o pleť a ještě mám super pocit, že se vyhýbám chemii. Jak taková moje denní rutina vypadá? 
Ráno
Pokaždé se ráno snažím provést alespoň základní očištění pleti. Dám si na vatový tampónek růžovou vodu a přejedu obličej. Hotovo. To je jednodušší varianta. 

Složitější rovná se: trochu si navlhčit obličej, dát si do dlaní pár kapek oleje, rozetřít olej po obličeji, namočit vatový tampónek (ručník na obličej) do teplé vody (čím teplejší, tím lepší, ale ne horká) a olej i s nečistotami jím z obličeje stáhnout. Ráno si ale většinou vystačím s první metodou. 


Pleť potřebuje i hydrataci, takže vezmu růžovou (jinou květinovou) vodu v lahvičce s rozprašovačem a nastříkám na obličej, aby byl skoro až mokrý. Hned na to nanáším hyaluronové sérum a hned na něj zase olej (stačí tak 3-4 kapky), rozetřu a čekám chviličku než se všechno vsákne. Když to chci ještě zkrátit, sérum smíchám s olejem rovnou v dlani a nanáším najednou na mokrý obličej. 

Po pár minutkách je obličej připravený na další zkrášlování a nikdy se vám nestane, že by se make-up drolil kvůli tomu, že si nesedne s podkladem (to mě při používání krémů přivádělo k nepříčetnosti). Zářivá pleť je bonus navíc.


Večer
Při čištění postupuji podobně jako ráno. Pokud jsem ten den měla na obličeji make-up používám složitější metodu s olejem a teplou vodou. Samotnou květinovou vodou totiž líčení z obličeje dobře nedostanete (o očním make-upu ani nemluvím). To olej se dá v klidu použít na celkové odlíčení obličeje. 

Můj tip: pokud máte silněji nalíčené oči, použijte na ně kokosový olej. Je mastnější a na celý obličej se nehodí, protože by vám mohl ucpat póry, ale oči odlíčí nepřekonatelně. Stačí lehce navlhčit, na prsty dát trošku oleje a make-up jím "rozšmrdlat". Až budete vypadat jako medvídek panda - tak to je ono, a už jen tampónkem navlhčeným v teplé vodě všechno setřít. 


Pro líné večery je v pohotovosti micelární voda, kterou se snažím co nejšetrněji odstranit make-up. Od té doby co používám na tuhle činnost převážně oleje mi totiž připadá, že tampónek namočený do ní skoro vždy nepříjemně dře jemnou kůži kolem očí. Takže se spíš pokouším nebýt tolik pohodlná a micelárky nepoužívat. A když už, tak je nakonec vždy z obličeje smívám vlažnou vodou.

Následná péče po odlíčení už je jednoduchá. Navlhčit pleť květinvou vodou, vetřít hyaluronové sérum, vetřít olej (dávám trošku víc než ráno) a hurá do postele. Pleť je pak po ránu hezky vyživená, nikde nepne, vysušená místečka už neznám. 

Z olejů úplně nejčastěji používám arganový. Skvěle mojí pleti vyhovuje, ač jí mám smíšenou, neucpává póry a je pro mě tak akorát hutný. Pokud ho budete chtít vyzkoušet a jste citlivější na pachy, doporučuji koupit dezodorovaný, tedy zbavený jeho přirozeného pachu. Ten mi totiž dost silně připomíná kozí chlívek. Vím o čem mluvím, když jsem otevřela svou první lahvičku argaňáku, myslela jsem, že mi z e-shopu poslali zkažený… ale ne, to je prostě jeho přirozená „vůně“. 


Jak jste se přesvědčili, v denní péči o pleť si momentálně vystačím opravdu s málem. Praktikuji to takhle už aspoň půl roku a zatím nemám potřebu hledat něco jiného. Raději svoje peníze utratím za osvědčené kvalitní a přírodní produkty, než za zkoušení nových a nových kosmetických vychytávek plných silikonů, parabenů, minerálního oleje a nevímčehoještě. V tomhle se můj přístup hodně změnil a jsem ráda.

Užívejte horkého léta, Tril

pátek 5. června 2015

Pátek k zamyšlení II.

V pondělí ráno, cestou autem mě napadlo to, co už hodněkrát předtím. Nežiju si tak svobodně jak bych chtěla. Jsem jen jeden člověk z davu, který pět dní v týdnu chodí do práce a na svůj život má vyhrazené víkendy a dovolené. Nepřipadá mi, že je to tak správně, a čím dál tím víc mi to vadí. Proč mám sedět celý den v kanceláři, když je venku krásně a já se vidím někde v lese? Proč musím čekat na víkend abych mohla vyrazit aspoň na výlet? Proč vlastně trávím svůj život čekáním?

Někdy tak koukám na všechny ty lidi a říkám si, jestli o tom taky někdy přemýšlí? Nebo už je celý tenhle nastavený systém tak semlel, že zahodili svoje sny a poslušně si odběhnou svůj život, jak konvence velí? Samozřejmě připouštím, že pro některé lidi je takovýhle řád žádoucí, a že jsou i spokojení, baví je mít život nalajnovaný, jasný, přehledný. Možná i mně to chvíli vyhovovalo, tak rok, než se ze všeho stala rutina. Nějaký čas mi trvalo, než jsem si uvědomila proč nejsem spokojená, co chci a co ne.

Nechci aby o MÉM čase rozhodoval někdo jiný. Nechci aby mi někdo říkal, kdy mám pracovat, kdy se bavit, kdy odpočívat, na kolik dní jet na dovolenou. Chci to změnit. Tak moc, jak jsem ještě nikdy nic v životě nechtěla. A píšu to sem, protože na tenhle pocit nechci a nesmím zapomenout!


Přemýšlíte o tom taky? Vidíte to stejně?

Tril

středa 20. května 2015

Proč jedu zrovna na Bali a Jávu

V minulém, úvodním cestovatelském článku jsem se s vámi podělila o cíl mojí letošní dovolené. A proč patří zrovna Bali a Jáva mezi moje vysněné destinace, co tam chci dělat a co vidět, to si přečtěte dnes!

Na úvod chci říct, že vyrážíme až přibližně za pět měsíců, proto toho zatím o Indonésii tolik nevím a moje představy a plány jsou jen mlhavé.


Proč Bali a Jáva?
Základem všeho byla myšlenka, slib, přání, že letos vyrazíme mimo Evropu a užijeme si exotiky. Původně to mělo být už v prosinci nebo lednu, ale přimotala se do toho spousta jiných starostí, takže jsme plány odložili na neurčito. A pak v březnu se objevily levné letenky na Jávu. Před očima se mi objevil chrám s kamennými zvony a sochami Budhy - úžasný Borobudur - a já věděla, že tam chci. Jinak jsem toho o Jávě moc nevěděla a tak jsem rychle hledala základní informace, hlavně o podnebí a období dešťů. Tomu jsme se chtěli samozřejmě vyhnout. Po zjištění, že období sucha trvá zhruba v rozmezí mezi dubnem a říjnem, tedy v době, která byla celá před námi, bylo rozhodnuto. Chceme letět na Jávu!

A jak se k tomu přimotalo Bali? Jednoduše. Letenky, které jsme chtěli koupit byly open jaw s příletem na Bali (Denpasar) a odletem z Jávy (Jakarta). To, že jsme je nakonec koupit nestihli a letíme úplně jinak, je už věc druhá. Bali tedy původně byla jen taková povinná zastávka před přesunem na vysněnou Jávu. To už momentálně úplně neplatí, protože při pročítání dalších článků o Indonésii se najednou zdálo, že tenhle ostrůvek má taky hodně co do sebe, a neměli bychom ho jen tak minout.


Jaký je tedy plán?
Momentální představa je taková, že poté co přistaneme v Denpasaru na Bali, se během tří týdnů pokusíme trochu procestovat tenhle ostrůvek a zvládnout také východní část Jávy zhruba po Yogyakartu. 


S tím, že základní cíle zatím jsou:
sopka Kawah Iljen
Yogyakarta - chrámy Borobudur a Prambanan
rýžová políčka a některé chrámy na Bali
Ubud 

a co bychom ještě v Indonésii chtěli vyzkoušet:
místní jídlo z ulice
surfování na Bali

Předpokládám, že tenhle seznam bude časem růst a zvětší se možná několikanásobně. Než vyrazíme určitě si stanovíme alespoň základní itinerář, abychom na místě zbytečně nemuseli ztrácet čas plánováním přesunů. Teď nás ale čekají prozaičtější úkoly jako je očkování a obnovování pasů. 

Příště bych ráda napsala o tom, jak jsme koupili letenky za super cenu a jaký zajímavý stopover nás cestou čeká. Máte někdo nějaký tip, co bychom na naší cestě neměli vynechat? Budu moc ráda za každé doporučení!

Užívejte si plánování svých cest, Tril

středa 6. května 2015

Mám horečku! Hokejovou.

Každý rok v květnu to se mnou dopadá stejně. Bývám hrozně zaneprázdněná a nemám na nic čas. Kvůli pracovnímu vytížení nebo jarnímu výletování? Ale kdeže! Můj život se na čtrnáct dní podřizuje programu mistrovství světa v hokeji. 

Pokaždé se na turnaj strašně těším a odpočítívám dny a hodiny do začátku. Letos celá tahle obsese dosáhla dalšího levelu. Mistrovství se koná a u nás a tak nastal čas splnit si další ze snů - vidět nějaký zápas na živo. Jak velká mission imposible to bude, by mě nenapadlo ani ve snu. Po zveřejnění cen lístků mi trochu spadla brada, ale když musíš, tak musíš! Samozřejmě jsme si nejvíc přáli lístky na atraktivní duely se Švédskem nebo Kanadou. V den zahájení prodeje jsme byli na minutu přesně připravení u počítačů nakupovat lístky. Bohužel už nebylo co kupovat, systém se pod náporem hroutil a my nesehnali nic. A tady by mohl celý příběh skončit. Ale...

... když něco moc chceš, celý vesmír se spojí, aby ti to splnil. Trávila jsem spoustu času vysedáváním u počítače a číháním na propadlé rezervace. Šla bych na jakýkoliv zápas českého týmu. A pak po několika dnech, když jsem na rezervační stránku klikla už jen ze setrvačnosti, to tam bylo. Volné lístky na utkání Česko-Kanada! Srdce se rozbušilo, tep byl až u stropu a já zuřivě naklikala vysněnou rezervaci. Myslela jsem, že je to jen nějaká chyba. Tomu, že mám lístky jsem uvěřila, až když mi je druhý den na poště vytiskly.

Pondělí 4.5.2015 20:15. Máme na sobě dresy, vlajky namalované na tvářích a dreams come true. Atmosféra v zaplněné O2 aréně se nedá popsat! Je to všechno a víc než jsem čekala. Máme skvělá místa, pár metrů od nás bojuje Jaromír Jágr a všichni ti kluci, které znám jen z televize. Dlaně mě pálí od neustálého tleskání a hlasivky dostávají taky zabrat. Je to čistá směs adrenalinu a nadšení. Ikdyž ke konci přestává český tým na Kanadu stačit, plná hala nepřestává fandit. Asi minutu a půl před koncem (přes stav 6:3 pro Kanadu) se tribuny rozvlní. Všichni diváci do jednoho skáčou a křičí "Kdo neskáče, není Čech!". Mám na tváři úsměv od ucha k uchu. Sny jsou totiž od toho aby se plnily! A pro mě je důležitější sbírat zážitky než věci.



 

Prosím v příštích jedenácti dnech mě neruště. Nemám čas! :)

Žijete hokejem nebo je vám celé mistrovství jedno?

Užívejte hokejovou atmosféru, Tril

sobota 25. dubna 2015

Učím se anglicky sledováním seriálů

Ještě pořád neumím anglicky tak, jak bych chtěla a ještě pořád mě to štve. V posledním roce jsem vyzkoušela dva internetové kurzy, čtení anglických knížek s českým překladem a naposled sledování seriálů v angličtině.

Nebudu to natahovat a hned řeknu, že první dva způsoby mě nechytly tak, abych se jim s radostí pravidelně věnovala. Takže u mě nyní převažuje ta nejzábavnější varianta - koukání na anglické seriály. Abych nebyla nespravedlivá, prokládám to internetovým kurzem SPEAKING FRIENDS, který vám za sebe můžu taky doporučit. Pokud jste začátečník až středně pokročilý (sebe bych specifikovala jako věčně mírně pokročilého - nějak se nemůžu dostat na vyšší level) tak by pro vás tenhle kurz mohl být přínosný. Dá se často koupit na slevomatu za pár peněz, zrovna teď mají akci na půlroční licenci za 249,-. Pokud vás to zajímá víc, tak googlete, určitě narazíte na informace co kurz obsahuje a také na dostatek recenzí. Mně pomáhá především s rozšířením slovní zásoby.


 A teď se vrhneme na to, o čem vám chci říct nejvíc. Přemýšlela jsem, jak se nějak nenásilně obklopit angličtinou, abych neměla pocit, že se učím, ale aby mi to zároveň dávalo co nejvíc. Říkala jsem si, že by bylo dobrý koukat třeba na filmy, jenže nejsem na takové úrovni, abych z toho něco měla bez titulků a s českými titulky se zas moc nesoustředím na to, co potřebuju - na angličtinu. Takže jsem hledala způsob jak sledovat filmy/seriály s titulky, ale anglickými. A protože samozřejmě stahovat něco, na co chci koukat plus k tomu ještě hledat správné titulky fuuuha - moc práce pro mě. Tak jsem radši googlila a googlila, až jsem narazila na ORORO.TV .

Jde o stránky, kde si můžete pustit seriál v angličtině a rovnou online koukat i s anglickými titulky. Byla jsem dost překvapená, kolik seriálů je na výběr, a jak dobře přehrávání funguje. Pro představu jsem tam našla například: všechny série Friends, How I met your mother, Gilmore Girls a dál třeba Big bang theory, Vikings, Arrow, Suits. Opravdu je tam toho spousta. Nové i starší věci. Jak jsem se tak tím prohrabávala, narazila jsem na Dawson´s creek. Já to jako čerstvý teenager úplně hltala, a tak hádejte, na co teď, po víc než deseti letech zase koukám... . Pro učební účely je to super a ještě se u toho dost pobavím. 


Tak a teď ten háček. Neříkejte, že byste tohle všechno chtěli zadarmo... . Dělám si legraci, ororo.tv je bezplatné, ale jen po určenou dobu za den. Omezení je asi 90 minut, nevím jistě. Po uplynutí téhle doby vám naskočí hláška, že jste překročili denní limit a přehrávání se přeruší. Znovu koukat můžete zase až za 24 hodin nebo si koupit předplatné. To sice není ideální, ale za nula peněz je to i tak dost muziky. Pro učební účely myslím úplně dostačující. Pro mě jsou tyhle stránky super vychytávkou a jsem ráda, že jsem je objevila. Třeba se vám taky budou líbit.

Ještě bych chtěla najít něco podobného s reality shows, například amazing race, survivor... Nevíte o něčem? A znáte oroto.tv?

Užívejte si staré seriály, Tril

středa 22. dubna 2015

Aktuální péče o pleť - květinové vody, hyaluron, oleje

Stejně jako spousta jiných věcí za poslední zhruba rok, změnily se totálně i moje preference, v tom, co si dávám na obličej. Co se týče péče o pleť, z tohohle nezbylo skoro nic. Kdybych měla jmenovat přípravky, které denodenně používám k ošetření obličeje, byla by to opravdu jenom květinová voda, olej, hyaluronové sérum a z nouze (nebo lenosti) občas micelárka. Prostě se snažím jet co nejvíc v přírodních věcech.


Květinové vody
Jako první jsem vyzkoušela růžovou vodu, která byla nejlépe dostupná (purity vision - k dostání i v DM). Experimentovala jsem i s vlastnoručně vyrobenou levandulovou vodou, koupenou chrpovou a heřmánkovou vodou.

na co je používám: k dočištění pleti po odlíčení, jako podklad pod oleje
moje nejoblíbenější: nejvíc mi vyhovovala "uvařená" levandulová, protože mi dělala až nečekaně dobře na problematickou pleť (zveřejním recept až zase budu vyrábět)


Oleje 
Oleje jsem si naprosto zamilovala, a dala tak všem pleťovým krémům pápá. A to mám smíšenou pleť, na které se neplechy tvoří opravdu snadno. Můj názor je, že pokud si vyberete správný olej, můžete ho použít na jakýkoliv typ pleti.

Stejně tak jsem přesvědčená o tom, že je nesmysl mastnou pleť co nejvíc vysušovat všemi možnými agresivními čistícími gely a toniky. Kůži úplně odmastíte a zbavíte přirozené ochranné vrstvy a ta, jak se ji snaží obnovit, se mastí ještě víc. Čím víc vysušujete, tím víc se mastí. Začarovaný kruh. Kdybych tohle věděla v pubertě, určitě bych ke svojí pleti byla šetrnější a na všechny oxy a clean&clear se vykašlala.

Které oleje už se mi dostaly do ruky nebudu vyjmenovávat, protože by to byl hoodně dlouhý seznam a asi bych si ani na všechny nevzpomněla. Aktuálně mám doma kokosový, arganový, jojobový, baobabový, meruňkový, konopný, mrkvový, z pšeničných klíčků a z vinných hroznů. Momentálně jsou oleje to, co nakupuji nejčastěji a pořád zkouším nové a nové. 

na co je používám: k odlíčení, místo pleťového krému, jako základ pod make-up, na vlasy, někdy i k čištění zubů
moje nejoblíbenější: mými absolutními favority jsou arganový a kokosový olej. Kokosový pro svoji univerzálnost  - skvělý třeba na odlíčení očního make-upu, oil pulling (čištění dutity ústní pomocí oleje) a nebo taky na vaření. A arganový, protože si nejlépe rozumí s mojí pletí i vlasy. Tenhle olej je totiž dostatečně lehký aby neucpával póry a zároveň dostatečně vyživující.


Hyaluronové sérum
Asi jste si všimli, že kyselina hyaluronová je v kosmetice momentálně hodně populární ingrediencí. Většina kosmetických firem ji vychvaluje jako protivráskový zázrak, proti čemuž na druhé straně stojí asi tisíc článků, které tvrdí, že z fyzikálního hlediska nemůže tvorbu vrásek snižovat. Ať už je to jakkoliv, mně vyhovuje a mé pleti fakt pomáhá. Z hlediska vrásek nedokážu objektivně posoudit, ale  jednoznačně urychluje hojení všech možných neplech.

na co ho používám: jako sérum před nanesením oleje
moje nejoblíbenější: opakovaně kupuji hyaluronové sérum od Nobillisu a zatím mi stačí (mimochodem krásně voní)

Micelární vody
Micelárky bych chtěla ze své péče postupně vyškrtnout. Byla doba, kdy jsem je měla hodně ráda a používala je pořád, teď už pro mě nejsou dost přírodní a šetrné, tak se s nimi jen příležitostně odličuju. Většinou je to ve chvílích, kdy není nic jiného po ruce nebo už se mi nechce do koupelny k umyvadlu.

A jak vypadá kompletní péče o pleť s těmito přípravky? Na to se podíváme příště, protože tenhle článek už mi připadá nějak moc dlouhý a mám tušení, že pokračování na tom nebude o moc lépe.

Užívejte si jarního počasí, Tril

pátek 17. dubna 2015

Žiju cestováním/ cestování je můj život

Nejsem profesionální cestovatel, nenavštívila jsem desítky zemí a přesto je cestování to, co mě baví ze všeho nejvíc. Neexistuje nic, co by mě dokázalo udělat šťastnější. Vždycky se mi radostí rozbuší srdce, když začínám plánovat nějakou další cestu a ta euforie mě dokáže držet dny, týdny, měsíce.

Je tolik míst a tak málo času.

Kousek přede mnou se teď rozprostírá jeden z mých dalších cestovatelských snů. Moje druhá cesta přes oceán, první do Asie. Za pár měsíců nastoupím do letadla směr Bali a Jáva. Cítím nadšení tepající v každé buňce těla.


A protože tohle je to, co mě momentálně nejvíc naplňuje a inspiruje, založila jsem novou rubriku ŽijuCestováním, kde bych vám chtěla představit své cestovatelské JÁ a podělit se o jeho sny, plány a zážitky.

Užívejte si své cesty, Tril

úterý 14. dubna 2015

Výzva pro člověka a psa - 50 jarních kilometrů

O víkendu jsem na zahradě objevila celý koberec fialek. Nádhera. Snad už to tedy jaro vezme opravdu vážně. Vůbec od posunu času jsem mnohem optimističtější a i moje klasická zimní lenost se hodně rychle pakuje. Čerstvej vzduch a hodně světla, to mi vážně dobíjí baterky. Už se mi odpoledne nechce sedět doma, a tak často vyrážím ven se psem. Máme z toho nefalšovanou radost oba.

Docela dlouho hledám nějaký sport co by mě bavil, ale u ničeho se mi zatím nepodařilo vydržet déle než měsíc nebo dva. Dlouhodobě se prostě nedokážu "nutit" do něčeho, co mi není úplně přirozený. Do fitka byste mě nedostali ani heverem, a obecně někam dojíždět na studiové hodiny se mi prostě nechce. A tak mi s příchodem jara došlo, že pro mě je nejlepší, vyjít si nebo vyběhnout (myšleno spíš obrazně - s během jsem na úplném začátku) někam ven.

Vždycky si skvěle odpočinu od všeho a všech, užívám si ticha a domů se vracím s lehkou hlavou a nabitá energií. Protože se chci pomalu vrátit k tréninku běhu, ale nechci hned ze startu strhat sebe ani našeho psa (přes zimu jsme oba přibrali :) ) vymyslela jsem si pro sebe výzvu. V příštích 20 dnech chci zdolat pěkně po svých 50 km. Ale pozor, počítám pouze cílený pohyb. To znamená, že žádné pobíhání mezi poštou, obchody a prací neplatí. U mě tedy rovná se: nazout tenisky, vzít psa a vyrazit.

A aby to bylo zábavnější, mám v plánu z každé takové procházky nebo výletu udělat alespoň jednu fotku a za tři týdny se s vámi o ně podělit spolu s mými pocity a konečným výsledkem. 

Jestli jsem vás třeba inspirovala k něčemu podobnému, budu ráda, když mi dáte vědět v komentářích. A zdá se vám 50 km za 20 dní hodně nebo málo? 

Užívejte si jarního vzduchu, Londie

pátek 10. dubna 2015

Pátek k zamyšlení

Mám pocit jakoby se za poslední půl rok všecho změnilo. Ne snad co se týče bydlení, vztahu nebo práce, ale v mojí hlavě se tak hrozně všechno přeskupilo. Některé věci co mě bavily ještě před půl rokem, jsou úpně v pozadí a jsou tu najednou naprosto nové zájmy.

A proč to všechno říkám? Znáte to, kdy vám to najednou CVAKNE a máte pocit, že tohle je konečně ono. Že najednou přesně víte co chcete od života a máte plno energie za tím cílem jít? Je to hrozně super pocit!

Nechci znít jak autor motivační knížek, ale věřím, že když člověk něco strašně moc chce, tak se mu to splní. Že mu život přihraje příležitosti. Prostě když si něco přejete hodně hodně silně, tak to dostanete. Akorát to někdy chce zastavit se a uvědomit si, co je ta věc, kterou si na světě přejete nejvíc.

Protože je opravdu snadný nechat se semlít všemi povinnostmi a tím co od vás vyžaduje okolí a úplně zapomenout na svoje sny. Co mě mě děsí ze všeho nejvíc, je to, že se jednoho dne ohlídnu za svým životem a zjistím, že je pryč a já neudělala nic, abych si svoje sny splnila.


Přemýšlíte o tom taky? Vidíte to stejně?