Žiju cestováním/ cestování je můj život

Nejsem profesionální cestovatel, nenavštívila jsem desítky zemí a přesto je cestování to, co mě baví ze všeho nejvíc. Neexistuje nic, co by mě dokázalo udělat šťastnější. Vždycky se mi radostí rozbuší srdce, když začínám plánovat nějakou další cestu a ta euforie mě dokáže držet dny, týdny, měsíce.

Je tolik míst a tak málo času.

Kousek přede mnou se teď rozprostírá jeden z mých dalších cestovatelských snů. Moje druhá cesta přes oceán, první do Asie. Za pár měsíců nastoupím do letadla směr Bali a Jáva. Cítím nadšení tepající v každé buňce těla.

A protože tohle je to, co mě momentálně nejvíc naplňuje a inspiruje, založila jsem novou rubriku ŽijuCestováním, kde bych vám chtěla představit své cestovatelské JÁ a podělit se o jeho sny, plány a zážitky.

Užívejte si své cesty, Tril

Výzva pro člověka a psa - 50 jarních kilometrů

O víkendu jsem na zahradě objevila celý koberec fialek. Nádhera. Snad už to tedy jaro vezme opravdu vážně. Vůbec od posunu času jsem mnohem optimističtější a i moje klasická zimní lenost se hodně rychle pakuje. Čerstvej vzduch a hodně světla, to mi vážně dobíjí baterky. Už se mi odpoledne nechce sedět doma, a tak často vyrážím ven se psem. Máme z toho nefalšovanou radost oba.

Docela dlouho hledám nějaký sport co by mě bavil, ale u ničeho se mi zatím nepodařilo vydržet déle než měsíc nebo dva. Dlouhodobě se prostě nedokážu "nutit" do něčeho, co mi není úplně přirozený. Do fitka byste mě nedostali ani heverem, a obecně někam dojíždět na studiové hodiny se mi prostě nechce. A tak mi s příchodem jara došlo, že pro mě je nejlepší, vyjít si nebo vyběhnout (myšleno spíš obrazně - s během jsem na úplném začátku) někam ven.

Vždycky si skvěle odpočinu od všeho a všech, užívám si ticha a domů se vracím s lehkou hlavou a nabitá energií. Protože se chci pomalu vrátit k tréninku běhu, ale nechci hned ze startu strhat sebe ani našeho psa (přes zimu jsme oba přibrali :) ) vymyslela jsem si pro sebe výzvu. V příštích 20 dnech chci zdolat pěkně po svých 50 km. Ale pozor, počítám pouze cílený pohyb. To znamená, že žádné pobíhání mezi poštou, obchody a prací neplatí. U mě tedy rovná se: nazout tenisky, vzít psa a vyrazit.

A aby to bylo zábavnější, mám v plánu z každé takové procházky nebo výletu udělat alespoň jednu fotku a za tři týdny se s vámi o ně podělit spolu s mými pocity a konečným výsledkem. 

Jestli jsem vás třeba inspirovala k něčemu podobnému, budu ráda, když mi dáte vědět v komentářích. A zdá se vám 50 km za 20 dní hodně nebo málo? 

Užívejte si jarního vzduchu, Londie

Pátek k zamyšlení

Mám pocit jakoby se za poslední půl rok všecho změnilo. Ne snad co se týče bydlení, vztahu nebo práce, ale v mojí hlavě se tak hrozně všechno přeskupilo. Některé věci co mě bavily ještě před půl rokem, jsou úpně v pozadí a jsou tu najednou naprosto nové zájmy.

A proč to všechno říkám? Znáte to, kdy vám to najednou CVAKNE a máte pocit, že tohle je konečně ono. Že najednou přesně víte co chcete od života a máte plno energie za tím cílem jít? Je to hrozně super pocit!

Nechci znít jak autor motivační knížek, ale věřím, že když člověk něco strašně moc chce, tak se mu to splní. Že mu život přihraje příležitosti. Prostě když si něco přejete hodně hodně silně, tak to dostanete. Akorát to někdy chce zastavit se a uvědomit si, co je ta věc, kterou si na světě přejete nejvíc.

Protože je opravdu snadný nechat se semlít všemi povinnostmi a tím co od vás vyžaduje okolí a úplně zapomenout na svoje sny. Co mě mě děsí ze všeho nejvíc, je to, že se jednoho dne ohlídnu za svým životem a zjistím, že je pryč a já neudělala nic, abych si svoje sny splnila.

Přemýšlíte o tom taky? Vidíte to stejně?

Novoroční výzva V.

Po krásně odpočinkovém  (a líbacím) volném dni mám zase nával optimismu a velké plány, takže nová výzva je tu přesně v pravý čas. Ta minulá běhací, nevyšla úplně podle mých představ. První dva týdny jsem krásně dodržela, ale pak zase přišla na řadu lenost a na běhání nakonec ani nedošlo. Doufám, že jednoho dne zjistím jak se k běhu správně motivovat a nezůstanu navěky lemrou.  

Poučena z předchozích nezdarů tentokrát pohybové aktivity vynechám a chci se zaměřit na sebevzdělávání. Moje květnová výzva zní:  Každý den se budu aspoň 20 minut věnovat angličtině. Je na čase se v tomhle jazyce zase trochu zlepšit. A nemyslím tím, že budu každý den sedět nad učebnicí. Spíš bych se chtěla angličtinou nějak přirozeně obklopit - poslouchat, koukat na seriály, číst knížky a tak.

Máte nějaký osvědčený recept jak se rychle zlepšit v cizím jazyce? Budu ráda za všechny tipy. 

Londie

Mary-Lou Manizer

Na tento pudrový rozjasňovač od The Balm jsem četla jen samou chválu, a když jsem navíc zhodnotila cenu jako velmi přijatelnou, bylo rozhodnuto. Slečna Mary-Lou doputovala ke mně domů a stala se mou novou guru pro zářivou pleť.

Co se týče balení, je z pevného stříbrného plastu, nikde se neviklá a zdá se být dost bytelné. Uvnitř je pořádně velké zrcátko a 8,5 g slisovaného prášku. Množství, které mi vydrží asi do konce života. Obal zdobí policejní fotografie Mary-Lou, jež je obžalována z přílišné krásy a popularity. Mám hodně ráda retro, takže oceňuji provedení a skvělý nápad. Je vidět, že tady se nad tím někdo opravdu zamyslel. Pro mě je to přesně ten typ výrobku, u kterého mě těší už jen pohled na něj.

Ve stínu.

Po prvním otevření krabičky mě trošku překvapil odstín výrobku, zdál se mi trošku víc do zlata něž jsem si představovala podle obrázku na e-shopu. Pokusila jsem se vyfotit odstín na denním světle co nejreálněji aby jste měli představu. On totiž v různých světelných podmínkách vypadá vždy trošku jinak. Řekla bych, že na denním světle má nejblíž k champagne barvě, možná i s kapkou broskvové, ve stínu je to spíš champagne trochu do zlatova. Každopádně nakonec jsem moc spokojená, je to pěkný univerzální odstín, který musí slušet snad každému. Hlavně je bez viditelných třpytek, což byl můj základní požadavek. I když se mi občas v umělém osvětlení zdá, že jich tam pár je, jsou tak nepatrné, že se sotva dají postřehnout. Na denním světle je nevidím vůbec.

Zataženo.

Slunečno. Řekla bych že tohle je nejpřesnější swatch, takhle se mi odstín jeví nejčastěji.

Rozjasňovač má příjemně měkkou konzistenci, takže se dobře nanáší, nepráší a neopadává nikam, kde ho mít nechcete. Výdž je také na jedničku, opravdu celodenní. Pigmentace bych označila jako výbornou, stačí jedno lehké přejetí a intenzita rozjasnění je tak akorát. Spíš se s ním musí opatrněji aby člověk nezářil na dálku. Při opatrném zacházení mi ale efekt připadá krásně přirozený. Zdá se vám, že jenom chválím? Věřte mi, že je proč. Nevím co bych Mary-Lou vytkla, splnila všechna má očekávání a budu ji nadšeně používat asi až do důchodu.

Mary-Lou Manizer uprostřed. Foceno na denním světle.

Na závěr ještě názorná demonstrace toho, kam se dá rozjasňovač použít. Rozjasňovač by se dal přirovnat ke zvýrazňovači, protože vyzdvihne místa na obličeji, ke kterým chcete přitáhnout pozornost. Proto pozor, pokud třeba nemáte dokonalý nosík, pak ho na jeho hranu nedávejte, akorát byste na něj víc upozornili. Já rozjasňovač nejraději aplikuji na úplný vršek lícních kostí (nad tvářenku) a do vnitřního koutku oka.

Jsem opravdu ráda, že jsem si tuhle položku z wishlistu pořídila a dávám Mary-Lou manizeru čtyři a půl sedmikrásky z pěti. A to jen proto, že člověk nikdy neví, jestli neobjeví něco ještě dokonalejšího. I když v tomhle případě to bude asi hodně dlouhá cesta... .

Mimochodem s The Balm ještě nekončíme, k Mary Lou zavítala vzácná návštěva. Stay tuned.

Jak jste na tom s rozjasňovači, používáte je nebo vám přijdou zbytečné? Který je podle vás jednička?

Londie

Novoroční výzva IV.

Březen kolem mě profrčel ani nevím jak. Jako když máte mýdlovou bublinu, fouknete... a je pryč aniž by po ní něco zbylo. Nebudu si nic nalhávat, s tím cvičením to taky nedopadlo. Ale abych nebyla úplný pesimista - v pitném režimu, který jsem si zadala v poslední výzvě jsem se polepšila. Ne stoprocentně, ale tak na 60% jsem tenhle úkol splnila. Přineslo mi to přesně ty správné pocity, které mělo. Když víc piju cítím se líp a jsem míň unavená. A to jsou docela fajn benefity. 

Doufám, že se současnou dávkou sluníčka přijde co nevidět i zlepšení nálady. Abych tomu co nejvíc pomohla, chci si v dubnu naordinovat pobyt a pohyb na čerstvém vzduchu. A konečně, tramtadadá, začít s běháním. Už mě nebaví být tou poslední lemrou co neuběhne ani jeden kilometr!

Znám svoje limity, takže na to chci jít hodně hodně hodně pozvolna abych neskončila dřív než začnu. Sestavila jsem si hodně hrubý plán bojového postupu a uvidím jak se to bude vyvíjet.

1. týden (1.4.-7.4)
5x týdně strávím venku aktivních 60 minut (předpokládám rychlejší procházky)
2. týden (8.4.-14.4)
4x týdně aktivní pohyb venku 60 min - z toho aspoň dvakrát s pohlídanou ideální tepovou frekvencí
3. týden (15.4.-21.4.)
5x týdně aktivní pohyb venku 60 minut - z toho alespoň dvakrát běžecký trénink
4. týden (22.4.-28.4.)
4x týdně aktivní pohyb venku 60 minut - z toho alespoň dvakrát běžecký trénink

Nabíjí vás sluníčko energií nebo trpíte jarní únavou? Běháte? A jak na to?

Londie

Novoroční výzva III.

Třetí měsíc v roce v roce, třetí výzva. Za únorovou, která zněla: Budu se 6x týdně aktivně hýbat po dobu alespoň 30-ti minut, se upřímně dost stydím, protože vůbec nevyšla podle mých plánů. Splnila jsem ji v prvním týdnu a  pak už vůbec. Nejdřív jsem začala být trochu nemocná a pak už jen moc líná se k cvičení vrátit. Ale řekla jsem si, že to se sebou tak snadno nevzdám, takže tuhle výzvu přesouvám do tohoto měsíce a snad tentokrát vytrvám.

Mimo to mám ale v hlavě regulérní březnovou výzvu, kterou taky nechci nechat ležet. Týká se toho, co by si přála každá z nás, hezčí a spokojenější pleti. Konkrétně její výživy zevnitř. Začnu tím, že: Vypiji denně alespoň 1,5 litru neslazených tekutin a každé ráno budu užívat pupalku a biosil.

S potravinovými doplňky a vitaminy jsem to nikdy nepřeháněla, ale na pupalku nedám dopustit a biosil chci testnout, slyšela jsem na něj většinou jen chválu. No, březen a rovnou dvojitá výzva. Tuším, že to bude náročné. Ale k čemu jsou malé cíle?

Jak končí vaše předsevzetí a výzvy? Dokážete je dodržet?

Londie